Bachovy esence

4,4 5
11

Květové esencezdroj: shutterstock.com

Bachova květová terapie je něco, k čemu je těžké mít neutrální vztah. Jsou lidé, kteří na ni přísahají, zatímco druhým to přijde jako totální nesmysl a placebo. Bohužel se často stává, že ani jedna ani druhá strana nemá dostatek informací na to, aby dokázala svoje stanovisko podpořit argumenty. Jak to tedy vlastně s těmi květovými esencemi je - fungují nebo ne a jestli ano, tak jak?

Bachovy esence jsou na trhu už velmi dlouho (dr. Bach zemřel v roce 1936), takže je v podstatě minul ten velký boom všeho nového, alternativního, bioinformačního… Byly na to už moc okoukané. A přesto bachovky úplně splňují definici bioinformačního produktu. To je totiž takový produkt, který sice zasahuje naše fyzické tělo, ale na daleko jemnější úrovni, než jsme normálně zvyklí, vlastně na úrovni čisté energie. Neodstraňuje nějaký fyzický neduh či symptom přímo, ale umožní tělu vyladit se zpět do harmonického stavu, ve kterém je schopno aktivovat svoje vlastní regenerační schopnosti.

Přejít na sekci článku:

Doktor z hor

Edward Bach se narodil roku 1886 v blízkosti Birminghamu. Stal se lékařem a na začátku svojí praxe pracoval jako chirurg. Už za svých studií měl tendence k tomu vidět pacienty více jako osobnosti, než jako případy či komplex symptomů. Během svojí praxe si pak stále naléhavěji uvědomoval, že má-li být léčba skutečně úspěšná, je zapotřebí brát v potaz zejména osobní a individuální nastavení pacienta a symptomy jsou pouhým fyzickým vyjádřením nějakého problému. Jeho zájem o hledání příčin nemocí ho dovedl k výměně chirurgie za imunologii a bakteriologii.

Květové esencezdroj: shutterstock.com

Tak se dostal jako patolog a bakteriolog do Londýnské homeopatické nemocnice, kde se seznámil se základy homeopatické léčby podle Samuela Hahnemanna a jeho principy, které propojují léčbu, symptomy a osobnost pacienta ho utvrdili v tom, že je to pro něj ta správná cesta. S využitím vlastních lékařských znalostí a zkušeností vyvinul podle Hahnemannových zásad sedm orálně užívaných léčivých látek - nosod - , které jsou schopny mimořádně účinně pročistit střevní trakt pacienta, takže pak daleko lépe reaguje na podávané léky. Nicméně měl stále trochu problém s tím, že velká část homeopatických léků, včetně jeho nosod, jsou na živočišném či bakteriálním základě a snažil se nalézt jemnější cestu, ideálně za použití rostlinných esencí.

V roce 1928 se mu konečně otevřela ta správná perspektiva, kdy si uvědomil, že pacienty lze rozdělit do několika vzájemně odlišných typů a každý z nich reaguje na nemoc jiným, pro sebe charakteristickým, způsobem. Nalezl dle svého názoru odpovídající rostliny, připravil z nich homeopatické léky a se značným úspěchem je začal ihned používat. Jeho třemi prvními květovými preparáty byly homeopatické přípravky z kejklířky skvrnité (Mimulus), netýkavky žlázonosné (Impatiens) a bílé lesní révy (Clemantis). Když hledal rostliny pro své další preparáty, dospěl k myšlence, že i kapka čisté rosy na květině do sebe přebírá energii dané rostliny a to byl základ definitivní podoby jeho následných 38 květových esencí.