Společné spaní - jak ovlivňuje kojence

4,8 5
33

Společné spaní - jak ovlivňuje kojencezdroj: istockphoto.com

V České republice mezi sebou dlouhodobě bojují dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně to jsou rodiče, kteří ihned po narození umístí své dítě do pokoje na druhém konci bytu a praktikují tzv. metodu kontrolovaného pláče od doktora Richarda Estivilla. A na druhé ti, kteří si vezmou své dítě raději do vlastní postele. Samozřejmě se proti společnému spaní ohrazuje kdekdo a argumenty, proč to nedělat, jsou jasně dané. Převážně se zmiňuje soukromí rodičů nebo možné zalehnutí či udušení dítěte, ale také to, že se prostě rodiče spolu s dalším nocležníkem ve své posteli kvalitně nevyspí. Je tomu ale opravdu tak?

Proč je dobré mít své dítě ve společné posteli?

Jsou sice situace, kdy není vhodné sdílet s dítětem postel, ale ty se vztahují na nestandardní místa ke spaní, jako jsou např. vodní postele, křesla nebo různá lehátka, jinak rodičům nic nebrání v tom, aby byli nablízku svému dítěti. Jde hlavně o to, že dítě potřebuje mít na dosah matku, s kterou bylo spojeno devět měsíců pupeční šňůrou a prakticky pro něho znamená celý svět. Miminko dokáže synchronizovat svůj dech a tepovou frekvenci s dechem matky, díky společnému spaní bývá klidnější. Pro rodiče je navíc tato varianta pohodlnější, obzvláště co se týče kojení nebo výměny plen, protože nemusí chodit do druhého pokoje. Matka je navíc citlivá a reaguje na pohyb a potřeby svého dítěte. Děti, které spí v blízkosti matky, netrpí nočními běsy, jsou vyrovnanější, protože cítí, že jsou chráněné a v bezpečí.

Kojenci spící v blízkosti rodičů mají více stabilní teplotu, pravidelný srdeční rytmus a méně častější zástavy dechu než ti, kteří spí sami ve svém pokoji. Navíc, pokud se něco s dítětem přece jen děje, může matka nebo otec, ale spíše matka (protože otcové mají hlubší spánek), okamžitě zasáhnout a dítěti pomoct. Matka navíc není tak vyčerpaná, jako když celou noc vstává a chodí po bytě nebo domě. Pokud rodič nechce mít dítě přímo ve své posteli, lze k ní přirazit postýlku a vyndat z ní jednu stěnu. Tak je dítěti zajištěn jeho vlastní prostor, ale je zároveň na blízku rodičům a ti ho mohli kdykoli pochovat nebo nakrmit. Protože je matka na své dítě lépe napojená, mělo by, obzvláště pokud je ještě malé, spát na její straně a ne mezi rodiči. Pro společné spaní je nutné mít dobře situovanou postel, na které nemůže dítě propadnout mezi matrace nebo se nějak zranit. Postel by měla být bytelná a bez zdobení, do kterého by se mohlo dítě zaklínit. Je potřeba zredukovat množství polštářů a kontrolovat, zda dítě spí na zádech. Je to kvůli tomu, aby se neudusilo. Také je nutné mít na paměti, aby se v posteli nevyskytovaly přikrývky, které mohou vyvolat alergickou reakci.

Výzkumy ohledně společného spaní

Na společné spaní se dělají různé výzkumy, jeden z nich byl proveden v Americe dr. Jamesem McKennou z univerzity Notre Dame, který se dlouhodobě věnuje tématu společného spaní rodičů s dětmi. Tento výzkum ukázal, že matky, které spí se svými dětmi v jedné posteli, jsou s potomky naprosto sladěné. Dokáží je utišit a dát jim pocit bezpečí, i když fungují v polospánku. Tyto ženy si někdy ani nepamatovaly, že se o své dítě staraly, dělaly to automaticky. Obzvláště v asijských kulturách, kde je co-sleeping stále běžnou praxí, se vyskytuje nejnižší riziko náhlého úmrtí kojenců (tzv. SIDS). Pokud je v noci dítě nablízku rodičům, může se toto nebezpečí snížit až na polovinu. Společné spaní je navíc skvělé pro produkci hormonů a lepší tvorbu mateřského mléka. Podle doktorky Helen Ball z durhamské univerzity snižuje společné spaní a častější kojení riziko rakoviny prsu.

Kdy není vhodné společné spaní

Společné spaní není vhodné, když matka v těhotenství kouřila, protože dítě může mít problém s dýcháním. Také se vysloveně nedoporučuje, pokud jsou rodiče příliš obézní nebo závislí na alkoholu či návykových látkách. Dítě nesmí sdílet postel s rodiči, pokud užili prášky na spaní. Předčasná úmrtí novorozenců, která se objevují ve zprávách a bulvárním tisku, bývají převážně důsledkem nezodpovědného života rodičů. Pokud ale matka a otec netrpí závislostmi a jsou v pořádku, nemusí se společného spaní v žádném případě obávat.

Metoda kontrolovaného pláče a jak ovlivňuje dítě

Mnoho dnešních matek, hlavně v České a Slovenské republice, stále spoléhá na metodu kontrolovaného pláče, chůvičky, monitory dechu a samostatný pokoj dítěte. Tento přístup obhajují tím, že nechtějí přijít o soukromí, že bude dítě nesamostatné a ony se stanou jeho otrokem. Některé z matek „učí“ děti spánkové samostatnosti hned po příchodu z porodnice a nehledí na jejich potřeby blízkosti a tepla. Ale vynálezce “metody kontrolovaného pláče” dr. Estivill doporučuje učit dítě samostatnému spánku až od půl roku věku.

Novorozené miminko tudíž na takové zacházení není připravené a jednání matky nechápe. Tento přístup vede ke zvracení dítěte, k projevům běsů, bezmoci a následně k naprosté kapitulaci. Protože ačkoli dítě pláče, matka k němu nepřichází, anebo se na něho přijde jen podívat, řekne mu, aby neplakalo, že se mu nic neděje a zase odchází. Spaní dětí v oddělených pokojích má nedobrý vliv na dětský mozek, poškozuje ho a staví základy psychických problémů. Miminku se při pláči zvedá hladina stresových hormonů, obzvláště v prvních měsících života je pro něj takováto situace nebezpečná. Společné spaní naopak dítě uklidní a stará se o jeho dobrý psychický vývoj. Takže se nemusíte bát mít svého potomka na blízku. A rozhodně se nemusíte bát, že by nepřišla doba, kdy vás sám požádá o to, aby měl svůj vlastní pokoj (a klid). ;-)

Jak se vám článek líbil?