zdroj: biooo.cz
Francie pro mě vždycky bude parfémovou velmocí. Přestože už se mnoho zajímavých parfémů rodí i jinde, tak stejně nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé vstoupila v Paříži na Champs-Elysées do vlajkového obchodu jednoho parfumerkového řetězce a měla pocit, že jsem v nebi. Kosmetiku miluju, ale přece je tam ten utilitární a tím pádem limitní charakter – prostě nemůžete mít patnáct denních krémů, i kdyby byly všechny super. Parfémů ale můžete mít ještě mnohem mnohem víc. A také jsem jich mnohem víc měla, znala všechny novinky a měla načichány desítky vůní.
Nicméně po prvním porodu se něco zlomilo a já přestala snášet všechny vůně, které jsem do té doby milovala, takže jsem se vydala znovu na průzkumy a hledala nějakou novou cestu. Bohužel se právě v té době začal parfemářský průmysl řítit do konzumního pekla, originální kompozice začaly nahrazovat generické ovocně-květinové vodičky a legislativa začala nacházet nový koníček v zakazování všemožných přírodních ingrediencí, protože prý alergie. Takže jsem byla nucena konstatovat, že přes mainstream pro mě, bohužel, už cesta nevede a začala pomalu a jistě zabředávat do zatím neposkvrněných vod niche vůní a esenciálních olejů. A odtud byl už jen krůček k přírodním parfémům.
Přírodní parfémy nejsou až tak vyhraněná oblast jako přírodní kosmetika, mnoho parfumérů pracuje jak s přírodními složkami, tak se syntetikou, případně přírodní složky různě modifikuje. Nicméně dnes je většina běžně dostupných vůní skrz naskrz syntetických. Má to dva hlavní důvody – tím prvním je samozřejmě cena. Syntetické ingredience jsou mnohonásobně levnější a to v případě těch luxusnějších ingrediencí jako je třeba růže nebo jasmín znamená skutečně astronomické částky. Některé ingredience jsou v přírodní formě nedostupné jako třeba velmi oblíbené pižmo (aka vůně čerstvě vypraného prádla). V neposlední řadě jde i o to, že se syntetickými ingrediencemi je mnohem snazší práce, neboť jsou pokaždé stejné, kdežto příroda si tak nějak dělá, co chce, a máloco voní letos úplně stejně jako vloni.
Ale přesto jsou značky, které se toho nebojí a jednou z nich je právě francouzská značka Acorelle. Je to jedna ze značek, které naprosto vědomě používají přírodní ingredience nejen s ohledem na vůni, ale také – a hlavně – s ohledem na jejich vliv na lidskou psychiku. Jejich parfémy jsou tedy víc než jen nádherné vonné kompozice, ale dokáží jemně, ale přesto účinně ovlivnit naši náladu a psychický stav podle toho, jako vůni použijeme.
No a nervák jako já samozřejmě sáhne po něčem zklidňujícím. Toaletní vody jsou lehčí a jemnější než parfémové a obsahují trochu jiné kompozice než daleko dražší parfémové vody. Kdo se jen maličko orientuje v cenách esenciálních olejů, tak jistě pochopí, že za cenu 476 korun za 50ml asi těžko dostane luxusní esenciální oleje jen říznuté kapkou alkoholu, aby se to lépe rozprašovalo. Toaletní vody Acorelle jsou kompozice, které obsahují jak přírodní složky, tak syntetické a jsou přírodní až z 89%.
Bílá orchidej logicky není z orchideje, kdo už někdy viděl orchidej, tak ví, že prostě nevoní, takže z ní těžko něco vyrazíte. Je to jemná květinová kompozice, sladší a hebká. Pro mě je to skoro až gurmánská vůně kvůli obsažené vanilce, ale já nejsem fanda těch skutečných gurmánek, kdy nevíte, jestli máte na sobě parfém nebo jste se pokecaly pudingem, takže bych nerada někoho mátla.
Acorelle udává následující složení:
Hlava - pomeranč, zimolez, broskev
Srdce - růže
Základ - cedr, vanilka, pižmo
Broskev je díky pomeranči trošičku nakyslá a minimálně na mě trochu tlumí ten zimolez, u kterého se stále (obecně, nikoliv jen v téhle vůni) neumím úplně rozhodnout, jestli ho mám ráda nebo spíš úplně ne.
Růži necítím prakticky vůbec, nicméně to bude tím, že já jsem veskrze růžová bytost a čím víc růže, tím líp, ale chci opravdu tu pravou, čistou damašskou, ideálně OTTO, ale to skutečně není něco, co bych čekala v toaletce do pětistovky, nespadla jsem z Marsu. To, co tam cítím, je lehký nádech žluté růže.
Ani delší době, díky bohu, necítím pižmo, které opravdu nemusím, ale abych mu nekřivdila, je to rozhodně pižmo, které dodává ten hebký a hladivý nádech. Vanilku můžu, především v zimě, ale tady se objevuje velmi nesměle, postupně a hodně umírněně, drží krok s lehce nakyslými tóny hlavy. Cedr tam najdu jenom, když vím, že tam být má, ale já většinou dost libuju právě v dřevitých a orientálních vůních, často i pánských, takže jsem zvyklá na daleko větší nálož jakéhokoliv dřeva a zrovna cedr je docela jemný i úplně čistý.
Obecně je vůně spíše lineární, to jest, že zůstává hodně podobná od začátku až do konce, nedějí se s ní žádné dramatické změny, takže pokud vám voní na první přičichnutí, tak je dost pravděpodobné, že bude i za pár hodin, pokud nějak výrazně nezareaguje s vaší kůží. To je obecně trochu zákeřnost u přírodních parfémů - jedná se o živé, organické složky, takže reagují daleko výrazněji s naší kůží, než je tomu u chemie. Takže je opravdu potřeba zkoušet, zkoušet a zase zkoušet.
A to samé pak s výdrží. Ta je prostě individuální a pokud chcete přírodní vůně bez syntetických fixátorů, tak to prostě musíte akceptovat. Na mě voní Acorelle Bílá orchidej s poměrně velkou intenzitou několik hodin na kůži, na oblečení pak zůstane i několik dní, takže směle předčí i kdejakou syntetiku slovutných jmen. Vnímám ji celou dobu tak nějak stejně, jen trošičku mizí počáteční kyselost a je teplejší, sládne a je hebčí a jemnější. Já mám lineární vůně ráda a navíc si myslím, že pokud má něco zklidňovat, tak by vás to nemělo děsit každých deset minut tím, že se to komplet promění, takže já jsem spokojená velice.