zdroj: flickr.com
Lokvát japonský neboli mišpulník je velmi chutné, šťavnaté ovoce sladkokyselé chuti a oranžové barvy, které lidskému organismu poskytuje celou řadu důležitých živin a zdraví prospěšných látek. Doplňuje vitamin A, udržuje zdravou pokožku, sliznice i oči a mnoho dalšího.
Plody mišpulníku se dají konzumovat čerstvé i tepelně upravené, ale u nás se s ním nejčastěji setkáváme ve formě sirupu. Lokvát podporuje tvorbu červených krvinek, snižuje krevní tlak a cukr, předchází cukrovce 2. typu. Napomáhá lepšímu trávení, dobře zabírá při kolikách a díky obsažené vláknině podporuje přirozené hubnutí. Působí preventivně v případě srdečních onemocnění, ulevuje od bolestí hlavy, je velmi přínosný při artritidě, posiluje kosti a má příznivý účinek při svalové dystrofii. Dokonce prý zabírá při melancholii.
Mišpulník rovněž pomáhá při chronickém únavovém syndromu a dá se efektivně využít jako podpůrný prostředek v případě léčby Alzheimerovy choroby. Jeho léčivé listy s protizánětlivými vlastnostmi se už dlouhý čas běžně používají v tradiční lidové medicíně, a to hlavně při bronchitidách, kašli, vykašlávání krve, ale také při průjmech a zvracení. Dokáží však také posílit žaludek.
V rámci tradiční čínské medicíny (TČM) se z mišpulníku a dalších bylin vyrábí sirup, jenž slouží k léčbě onemocnění dýchací soustavy, zejména suchého, dráždivého nebo chronického kašle, včetně kuřáckého, napomáhá lepšímu vykašlávání a posiluje plíce. Mišpulníkový sirup též ulevuje od chrapotu a škrábání v krku.
Jak lokvát vypadá a jaké látky obsahuje?
Lokvát japonský, latinsky Eriobotrya japonica je stálezelený keř nebo strom z čeledi růžovitých (Rosaceae) vysoký až 10 metrů. Jeho koruna je pravidelná, kůra šedá a vrásčitá, silné, tuhé listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, kopinaté, nahoře lesklé v tmavě zelené barvě a vespod plstnaté. Malé, bílé květy mišpulníku uspořádané do bohatých lat mají sladkou vůni. Plodem je malvice oválného, hruškovitého tvaru, která je v období zralosti žluté až oranžové barvy. V každém plodu se nachází 3-5 velkých hnědých semen. Pro kulinářské i zdravotní účely se sbírají plody a listy.
Lokvát japonský má svůj původ v deštných pralesech jihozápadní Číny nebo ve střední Číně, ale setkáte se s ním i na Tchaj-wanu. Roste samozřejmě v Japonsku, a to od ostrova Honšú dále na jih a rovněž na Korejském poloostrově. Tento zajímavý strom se pěstuje v Severní Americe, Karibiku a Austrálii, kde je znám pod názvem loquat. Koncem 18. století se lokváty začaly sázet i v jižní Evropě, hlavně v Itálii. A jen tak pro zajímavost: Rod mišpulí pod jménem mespilus znali již starověcí Řekové a Římané.
Tato rostlina s dalšími názvy, jako je třeba mišpule japonská, japonské švestky, bibas, maltské švestky nebo v čínštině lu-kuh obsahuje vitamin A, minerální látky a stopové prvky, např. železo, měď, vápník, draslík a mangan, glykosidy, saponiny, organické kyseliny, sacharidy a další látky. Listy mišpulníku by se neměly dlouhodobě ve vysokých dávkách používat při suchém kašli a zvracení, plody lokvátu nejsou vhodné při průjmech.
Plody mišpulníku se běžně používají k výrobě džusů, sirupů, kompotů, džemů nebo želé, též se kandují a z listů se připravují čaje, sirupy proti kašli a tinktury.