Přejít na sekci článku:
Přírodní sladidla
zdroj: unsplash.com
Velmi zjednodušeně můžeme do kategorie přírodních sladidel zařadit všechna sladidla, která prošla minimální úpravou a k jejichž výrobě byly použity přírodní složky.
Sypké cukry
Bílý a třtinový cukr
Klasický bílý stolní cukr se chemicky označuje jako sacharóza. Skládá se ze stejného podílu glukózy a fruktózy a patří mezi oligosacharidy. Obyčejný bílý cukr se vyrábí z cukrové řepy nebo z cukrové třtiny. Velice zjednodušeně se cukr získává odpařováním šťávy třtinové či řepné šťávy a vzniklý produkt je pak dále ještě upravován, rafinován a chemicky bělen. V poslední době hodně populární třtinový, takzvaný hnědý cukr se pak vyrábí čistě z cukrové třtiny. Správně by neměl být rafinován, ani chemicky bělen. Takže si zachovává nejen svoji přirozenou hnědou barvu, ale také díky obsažené melase i některé výživné látky.
Ovocný cukr
Dalším typem sacharidů je fruktóza, která bývá někdy označována také jako ovocný cukr. Řadí se mezi takzvané jednoduché cukry a přirozeně se vyskytuje v medu, ovoci a některých druzích zeleniny. Průmyslově se získává z cukrové třtiny, cukrové řepy či kukuřice. V minulosti se fruktóza doporučovala jako sladidlo diabetikům, kvůli jejímu nižšímu glykemickému indexu. Fruktóza sice opravdu nezvyšuje hladinu krevního cukru, ale bohužel podporuje chuť k jídlu a narušuje vstřebávání minerálních látek v organismu. Její nadměrný příjem může také vést k poškození jater.
Hroznový cukr
Glukóza, někdy označována jako hroznový cukr, je monosacharid, z něhož se dále skládá většina složených sacharidů. Rostliny jej vyrábějí pomocí fotosyntézy a ukládají jej v podobě škrobů. V lidském těle funguje glukóza jako základní zdroj energie.
Palmový a kokosový cukr
Palmový a kokosový cukr jsou další z řady přírodních alternativních sladidel, jejichž popularita prudce stoupá. Rozdíl mezi nimi je ten, že palmový cukr se vyrábí z mízy palmového kmene, zatímco kokosový cukr se vyrábí z nektaru z palmových květů. Oba tyto cukry jsou pak tvořeny zejména sacharózou, podobně jako klasický bílý cukr. Na rozdíl od bílého cukru nejsou rafinovány a obsahují i tělu prospěšné mikroživiny, jako je například železo, zinek, vápník a draslík. Oproti ostatním sladidlům jej dělá výjimečným i obsah vlákniny inulinu, který přispívá ke zpomalení vstřebávání cukru do krve.
Sirupy
Agávový sirup
Agávový sirup se získává zpracováním kaktusů rostoucích v Jižní Americe. Má velice nízký glykemický index, a díky tomu patří mezi jedno z nejoblíbenějších zdravých sladidel. Obsahuje však přes 75 % fruktózy, proto není radno to ani s ním při slazení přehánět.
Javorový sirup
Javorový sirup se získává zpracováváním javorové mízy. Má nízký glykemický index a také nízký obsah fruktózy. Z mikroživin obsahuje zejména vápník, hořčík, zinek, draslík, mangan a železo a vitaminy skupiny B. Jeho barva se pohybuje od nazlátlé až po světle hnědou podle kvality, a má karamelově sladkou chuť. Jeho sladivost je také mnohem větší než u klasického bílého cukru, proto jej není třeba používat tolik.
Kukuřičný sirup
Glukózový sirup neboli kukuřičný sirup se většinou vyrábí z kukuřice, méně často pak z brambor nebo rýže. Z chemického hlediska se jedná téměř o čistou glukózu a má velice vysoký glykemický index. Používá se pro výrobu většiny konvenčních sladkostí, ale můžeme jej najít prakticky v jakémkoliv průmyslově zpracovaném výrobku včetně uzenin. Samotnou kapitolou je pak kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, takzvaný HFSC, ve kterém je obsah fruktózy uměle zvýšený. Ten bývá obsažen ve většině slazených limonád a podle některých studií je právě on zodpovědný za masový rozvoj obezity.
Další přírodní sladidla
Sušené či čerstvé ovoce má ze sacharidů většinou převahu fruktóza. Ovoce je však zároveň bohaté na obsah vlákniny, která zpomaluje její vstřebávání do krve a spoustu dalších účinných látek a antioxidantů. Čerstvé ovoce je tedy tím nejzdravějším, co si můžete dopřát, pokud vás honí chuť na sladké.
Především v zimních měsících můžete sáhnout i po sušeném ovoci. Určitě se ale vyhněte sířenému a jinak chemicky upravovanému. Sušené ovoce můžete jíst jen tak, nebo si s ním osladit i pečené či raw dezerty. Stačí jej na chvíli namočit do vody. Po změknutí jej lze snadno rozmixovat na sladkou pastu. Nebo jej můžete přímo použít do těsta. Ze sušeného ovoce se na slazení nejvíce hodí datle, rozinky nebo hrušky. Rozemleté sušené hrušky se ostatně v minulosti používaly jako náhrada v té době drahého a vzácného cukru, takzvaná pracharanda.
Med
Dalším z možných zdravějších sladidel je med. Med byl dlouhou dobu považován za jedno z nejzdravějších sladidel, dokonce se užíval i na lžičku jako lék. Zdraví prospěšnost medu však záleží na jeho kvalitě. Zda se jedná o přírodní med, tedy od včel, které nebyly dokrmovány cukrem, či zda je pasterizovaný. Nepasterizovaný med má totiž velice nízký glykemický index, zatímco pasterizací se GI radikálně zvyšuje. Pasterizace medu také ničí spoustu prospěšných mikroživin, které v syrovém stavu obsahuje.
Melasa
Melasa vzniká jako vedlejší produkt při výrobě třtinového cukru. Melasa obsahuje minimum cukru a vysoké množství vitaminů (především z řady B) a minerálů (hlavně železa). Nasládlá, tmavě hnědá tekutina sirupové konzistence je proto jedním z nejvhodnějších přírodních sladidel. Pro některé by mohla být problémem její specifická chuť, někomu může připomínat kávu, která se většinou ztrácí po tepelné úpravě.
Sladěnka
Sladěnka a ostatní obilné slady mají vyrovnaný podíl glukózy a fruktózy, stejně jako melasa obsahují i minerální látky, jako je železo, vápník, hořčík, draslík, fosfor, měď a zinek. Sladěnka se obvykle získává extrakcí z ječmene či jiných obilnin. Oproti ostatním sladidlům má méně sladkou chuť. Konzistencí se podobá medu.
Stévie
Sladidlo stévie se vyrábí ze stejnojmenné rostlinky, která má díky obsahu glukosidů silnou, přirozeně sladkou chuť. Oproti tomu neobsahuje žádné kalorie. Sladidlo ze stévie můžete pořídit v různých formách. Od čerstvých či sušených lístků stévie, až po upravené prášky se stéviovým extraktem. Stévie je relativně vhodným sladidlem, jen je třeba dávat pozor na to, že stejně jako umělá bezkalorická sladidla zvyšuje chuť k jídlu.
Xylitol
Xylitol patří mezi takzvané alkoholické cukry. Nemusíte se ho ale bát, s opravdovým alkoholem má společnou jen chemickou koncovku. Nejčastěji se xylitol získává z březové mízy. Má velice nízký glykemický index. Při konzumaci zanechává chladivý pocit na jazyku. Jeho velkou výhodou je, že zamezuje tvorbě zubního povlaku a předchází tak vzniku zubního kazu.
