zdroj: unsplash.com
Kdo by neznal levanduli? Buď ji milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. A velmi často se stává, že nenávist se po tom, co navštívíte Provence a vidíte tam ta úžasná, dlouhá, fialově zbarvená pole, promění v celoživotní lásku. Čistá, hluboká, šikovná rostlina skýtá mnoho zdravotních benefitů, a proto se těší veliké oblibě jak v aromaterapii, tak v potravinářství, kosmetice i lidovém léčitelství. A toto své postavení si vybudovala plným právem.
Přejít na sekci článku:
O levanduli a její historii
zdroj: unsplash.com
Levandule pochází z oblasti Středozemního moře, ale pěstuje se nyní po celém světě. Je to stálezelený keř s kopinatými listy, kvete fialově, růžově, purpurově nebo bíle (závisí na druhu) a roste do výšky jednoho metru. Její název pochází z latinského lavare = mýt. Esenciální olej se získává z květů parovodní destilací. Levandulí je více druhů, nejpoužívanější je Lavandula angustifolia. Dále pak existuje Lavandula latifolia, Lavandula stoechas, Lavandula burnatii (lavandin super) a Lavandula hybrida (lavandin).
Rozdíl mezi levandulemi je v jejich chemickém složení, které závisí nejen na jejich druhu, ale také na složení půdy, v které jsou pěstovány. Většina éterického oleje levandule pochází z Francie, kde se dbá na jeho exklusivní kvalitu. Některé druhy na trhu mají původ v USA, Anglii, Austrálii, Itálii, Bulharsku, Španělsku nebo Indii či dalších částech Asie. Levandule se přidává do některých výběrových francouzských vín. V éterickém oleji Lavandula angustifolia najdeme celkem 16 chemických složek. Nejvíce procentního podílu má linalylacetát (asi 36,8 %). Dále obsahuje např. linalool, kafr, 1, 8-cineol a lavandulyl acetát.
Historické zajímavosti o levanduli
Levandule a její terapeutické vlastnosti jsou využívány již po více než 2500 let v kulinářství, kosmetice i lidové medicíně. Měli ji v úctě staří Řekové, Římané, Egypťané, Arabové a najdeme ji také v receptech ajurvédy. Římané používali levanduli v lázních k dezinfekci vody. Ve středověku se rozsypávala v domech a kostelích, vycpávaly se jí polštáře a používala se pro výrobu vonných sáčků, což se prakticky dělá dodnes. Během morových epidemií v Anglii lidé nosili levandulové snítky na zápěstích a kotnících, aby se chránili před nákazou. Levandule totiž odpuzuje blechy, které tuto nemoc přenášely.
Svatá Hildegarda z Bingenu ji doporučuje pro udržení čistoty. Levandule čistí vzduch v domě, mírní bolesti hlavy a navozuje klidný spánek. Používala se také proti textilním škůdcům. Analgetické účinky levandule ověřil roku 1910 při výbuchu ve své laboratoři francouzský chemik Dr. René-Maurice Gattefossé. Při incidentu utrpěl vážné popáleniny a použil na ně levanduli. Konstatoval, že výrazně snižuje bolest a zlepšuje hojení, které vede k eliminaci viditelnosti jizev. Levandule se používala také za války, aby se zmírnila a znecitlivěla zranění vojáků.
Kontraindikace a směsi levandule
Éterický olej levandule je bezbarvá, až světle žlutá kapalina. Její vůně je sladká, květinová, bylinná, jemně balzámová, éterická apůsobí svěže a čistě, je zářivá a vysoce rafinovaná. Co se týče kontraindikací, nevykazuje levandule žádné kromě toho, že si na ni musí dát pozor osoby s nízkým tlakem, protože ho ještě více snižuje. V těhotenství, ani u malých dětí nevadí, je-li dodrženo poloviční dávkování, ale přesto je lepší používat jemnější lavandin, případně levandulový hydrolát. Např. do 100 ml nosného oleje se v takových případech kape 25-30 kapek éterického. Levandule jinak nevykazuje ani toxické, ani dráždivé účinky. Je jedním z éterických olejů, které se mohou kapat přímo na kůži i do ran. U citlivých osob doporučujeme míchat éterický olej s nosným. Neužívejte ji vnitřně, není-li na obalu psáno jinak, anebo se poraďte s aromaterapeutem.
Éterický olej levandule se míchá do směsí s citrusy, květy, cedrovým dřevem, heřmánkem, citronelou, šalvějí muškátovou, gerániem, hřebíčkem, jasmínem, majoránkou, pačuli, borovicí, tymiánem, vetiverem, rozmarýnem, muškátovým oříškem.