zdroj: shutterstock.com
I rostliny a stromy jsou živé. Nevěříte? Nebudu zde zabředat do podrobností v tomto slova smyslu. Ale určitě alespoň uznáte, že to většinu z nás stále více táhne do přírody, do zeleně... A také stále více lidí hledá (po nezabírající chemické léčbě) ve vodách přírodních. Hodně lidí totiž z vlastní zkušenosti zjistilo, že příroda je skutečně mocná čarodějka... a stejně tak produkty z jejího lůna získané. Dovolte mi proto, abych vám jako první z rostlinné říše představila mou kamarádku mateřídoušku (nebo tymián? :-)) Mateřídouška a tymián jsou totiž velmi blízkými příbuznými.
Přejít na sekci článku:
Mateřídouška neboli thymus
zdroj: shutterstock.com
Mateřídouška neboli thymus je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Existuje jí mnoho druhů a není zrovna jednoduché se v tom vyznat :-) Například mateřídouška úzkolistá se jmenuje latinsky Thymus Serpyllum. Určitě však znáte tymián obecný (Thymus Vulgaris) neboli mateřídoušku obecnou. Přesto je mezi mateřídouškou a tymiánem rozdíl. Mateřídouška začíná kvést asi o měsíc později než tymián (ten kvete od května do září), navíc je to plazivá rostlina a roste do výšky maximálně deseti centimetrů. Naproti tomu tymián tvoří keříky vysoké kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Většina z nás zná rozdíl těchto dvou voňavých bylinek nejspíše v tom, že tymián se používá především jako koření a mateřídouška je hojně užívanou léčivkou. Obě léčí vnitřně i vnějším způsobem.
Takže pro pořádek: tymián je vlastně druh rodu mateřídouška :-) Původně pochází z oblasti Středomoří, postupně se rozšířil do východní i střední Evropy. Existují různé typy tymiánu, které se jmenují podle silic, jež obsahují. Tak je například známý voňavý citronový či pomerančový tymián. Mateřídouška se k nám dostala někdy v 11. století pro změnu z oblasti Středomoří. Roste hojně podél pěšinek, na lukách a má ráda sluníčko a teplo.
Mateřídouška byla oblíbena již ve starém Egyptě. Díky svému vysokému obsahu antiseptických látek se například tinktury a oleje používaly při balzamování mumií. Tuto bylinu také znali ve starověkém Řecku a Římě. Tehdy se používala k zastavení krvácení a její vůně napomáhala získat vojákům odvahu a sílu. I proto se kdysi možná nazývala rostlinkou odvahy. Řekové ji pálili na posvátných místech a Římané zas přidávali do voňavek. Další zajímavostí je nápoj lásky, jež připravovaly čarodějky z majoránky, sporýše, myrty a samozřejmě mateřídoušky :-)
