Šetři planetu, zabij se?

Doprava je asi první oblast, která člověka při zmínění ekologické stopy napadne. A ano, je skutečně významným faktorem zvyšujícím ekologickou zátěž. Dnes je totiž čím dál tím častější, že rodina má více než jedno nebo dvě auta, což by ještě před pár lety znělo jako sci-fi. Dalším kamenem úrazu jsou naše stravovací návyky. I ty mají značný vliv na naši ekologickou zátěž. Masožravá strava vyžaduje větší množství půdy, vody a energie než rostlinná strava. Kromě toho zpracovávání masa produkuje velké množství skleníkových plynů. Jak se nakládá s odpadem je také klíčové téma. Mnoho materiálů může být recyklováno, což pomáhá snížit množství odpadu na skládkách a šetří přírodní zdroje. Recyklace papíru, plastů, skla a kovů je jedním z jednoduchých způsobů, jak přispět k ochraně životního prostředí. Nicméně ohledně odpadu nemůžeme mít úplně velké iluze. I když se člověk snaží svědomitě třídit odpad, stejně nemá záruku toho, že každá položka bude řádně zrecyklována. V tomto případě je totiž spíš opak pravdou a například co se plastů týče, k recyklaci se dostane zhruba třetina plastového odpadu.

A co s tím?

Celkově náš konzumní způsob života, množství spotřebovávaných věcí, fast fashion a spousta dalšího, má také vliv na ekologickou zátěž. V takový moment, kdy by chtěl člověk planetě radikálně pomoci, tak by nezbývalo nic jiného, než se zabít. Ano, je to poněkud radikální prohlášení, ale zdaleka nejekologičtější by opravdu bylo na zemi vůbec nebýt. Vždyť si zkuste spočítat, jenom kolik jednorázových plen spotřebuje rodič na své novorozené dítě. Novorozeně spotřebuje až 12 plen za den, batole 6-7 za den a i kdybychom předpokládali, že s nošením plen přestane dítě kolem 2 let, i tak to vychází na nějakých 5 200 jednorázových plen za celou dobu nošení. A víte, co je to za znečišťující prvek pro přírodu? Takže představa, že člověk spasí svět tím, že bude třídit odpad, je opravdu mylná. Navíc paradoxem naší společnosti nebo spíš paradoxním sociologickým jevem je i skutečnost, že když se objeví ekologičtější řešení nějakého problému, nevede to ke snižování znečištění, ale naopak k jeho nárůstu. Lidé si totiž řeknou, že když je to teď ekologičtější, mohou toho teď využívat o to víc. A co se asi stane, když si to řeknou všichni. Ve výčtu dalších alarmujících skutečností, které jsou hrozbou pro naší planetu, bychom mohli pokračovat do nekonečna - přelidněním počínaje a vyčerpatelností zdrojů a odpadišť konče.

Nicméně my na zemi jsme a planetu zatěžujeme. A vzhledem k tomu, že s námi na ní existuje ještě dalších 8 miliard dalších lidí, asi i bez naší ekologické stopy by země dostávala zabrat. A tak nezbývá než si svůj vyměřený čas alespoň pořádně užít. Samozřejmě, že by člověk měl myslet na to, jestli skutečně potřebuje na každou dovolenou létat letadlem nebo jestli nemůže na schůzku pěšky nebo hromadnou dopravou místo autem. Ale celkově se v souvislosti se záchranou planety nejedná o kroky nebo rozhodnutí, pro které by naše neexistence byla nějak zásadní. Bohužel je to tak, že opravdové změny, které by výrazně změnily směr, kterým se naše země ubírá, nejsou v naší moci. A pokud se zdá, že ta či ona vláda nějaký globální problém vyřešila, většinou se jedná pouze o přesunutí onoho problému do jiného sektoru nebo na jiné území.