Umění diagnostiky chorob ve starém Řecku

4,0 5
5

Umění diagnostiky chorob ve starém Řeckuzdroj: unsplash.com

Slovo diagnóza je řeckého původu. Διάγνωσης /diagnosis/ je složenina dia a gnosis, gnosis je vědění, dia je skrz, prostřednictvím. Takže diagnóza znamená „vědět skrz“. Diagnóza je v řeckém chápání schopnost vidět skrze bludiště často matoucích a zavádějících příznaků a symptomů pravý původ nemoci, odhalovat příčiny, z jejichž popudu se dějí určité reakce v našem těle. Lékař se přes ono bludiště různých symptomů dostane díky svému vědění k meritu věci a následně může začít s pomocí nemocnému, vedoucí k jeho uzdravení. Kvalitní diagnóza vyžaduje probádání celkového vzezření člověka i jeho duše, aby se dokázaly rozklíčovat projevy nemoci a následně byly co nejlépe zasazeny do diagnostického rámu.

Ke správnému určení diagnózy je potřeba dobrých znalostí anatomie a fyziologie. V řecké medicíně jsou všechny fyziologické pojmy založeny na sedmi přírodních faktorech, kterými jsou čtyři elementy (z čeho je vytvořeno tělo), čtyři nálady (metaboličtí zástupci čtyř elementů, jejichž rovnováha souvisí se zdravím a disharmonie s nemocí), čtyři temperamenty (je to základ ústavní medicíny, kvalitativní měřítka poukazující na zdraví a homeostázy). Dále čtyři schopnosti (základní funkce organismu a esence života), základní principy (energie a esence, které dávají život organismu), orgány a jejich části (základní části těla jejich funkce) a čtyři síly (čtyři hlavní přenašeči mezi všemi tělesnými funkcemi).

Pokud je všech sedm přírodních faktorů v harmonii, znamená to, že jsme zdraví a naše homeostáza je v pořádku. Pokud nastane dysfunkce, onemocníme. Když některý ze sedmi faktorů přestane fungovat, umíráme. Znalost patologie (nepředstavujme si žádné scény z kriminálky, jedná se o umění znát zdravé tělesné struktury, jejich funkce a to, jak se mohou proměňovat působením nemoci) také pomáhá lékaři v určení co nejlepší diagnózy. Starořecký lékař musel mít povědomí také z oblasti hygieny. Hygiena je v řeckém povědomí věda o samoléčení, umění osobního udržení zdraví a prevence nemocí. Řecká medicína je jako celek v podstatě jen více propracovanější a systematizovanou verzí hygieny. Umění hygieny má dvě strany jako mince. Na jedné straně je potřeba dávat tělu dobré věci, které potřebuje k životu. Jsou jimi výživná strava, vhodné fyzické aktivity a cvičení, dostatečný a kvalitní spánek, zdravá konstruktivní rutina a určitý uspořádaný životní styl. Na druhé straně je potřeba z těla odebírat veškerý odpad a patogenní látky.

Jeden z nejznámějších starověkých lékařů Galén vypracoval systém čtyř zásad praktikování hygieny, který obsahuje:

  1. Věci, které mají být podávány: čistá, zdravá a výživná strava, správné druhy tonik a doplňků výživy.
  2. Věci, které je potřeba udělat: odpovídající cvičení a fyzické aktivity, dostatek adekvátního spánku a odpočinku, zdravá a konstruktivní každodenní rutina, dobré partnerské vztahy
  3. Věci, které mají být použity: pravidelné koupání a očista těla, mazání těla aromatickými oleji a mastmi
  4. Věci, které mají být odstraněny: detoxikace těla od nahromaděných odpadních látek

Dodržování těchto čtyř základních principů vede k dobrému zdraví.

Umění diagnostiky chorob ve starém Řecku

V řecké medicíně je pojmenovaných šest faktorů nacházejících se mimo tělo a ovlivňující naše zdraví, které mají být v harmonickém souznění, jinak se dostaví nemoc.

Vzduch, který dýcháme, jídlo a pití, které konzumujeme, cvičení a doba odpočinku, spánek a bdění, uchovávání a čištění odpadních látek z těla, odchylky mysli a emocí. Umění hygieny se dá také určovat pomocí čtyř živlů, které jsou brány jako čtyři lékaři. Lékař Oheň reprezentuje sluneční světlo, pak je zde lékař vzduch, lékař voda, lékař země, který nám dává zdravou potravu. V řecké medicíně existuje více stupňů diagnostiky, neomezuje se na pouze zdraví a nemoc, ale vnímá různé stavy organismu: absolutní zdraví, průměrné zdraví, menší dysfunkce zdravotního stavu, smíšený stav nemoci a zdraví, rekonvalescence z nemoci a plně propuknutá nemoc.

Řečtí lékaři byli zároveň velmi zdatnými rétory a filozofy. Filozofie (přátelství s moudrostí) jim pomáhala v tom, aby lépe porozuměli svým pacientům a jejich potřebám. Na rozdíl od moderní medicíny závislé na přístrojích a zapomínající na provázanosti fyzického a psychického stavu, byla řecká medicína dovedena k dokonalosti souhrou lidského vědění a vnímání, působila terapeuticky místo toho, aby překrývala symptomy nemoci.

Jak se používaly ve starém Řecku byliny

V klasickém řeckém vědění a medicíně má vše ve vesmíru svou vlastní povahu a temperament nebo jsou v něm vyváženy všechny elementy. Toto rozdělení pomáhalo lékařům lépe předepisovat léky.

Obvyklá metoda bylinné léčby se zakládala na používání protikladů, protože bylo nutno vyvážit rovnováhu těla. Pokud bylo období hojnosti, využívaly se byliny, které tuto hojnost rušily. Při nedostatku naopak takové, které ji vyvolávaly a dodávaly člověku sílu. Kromě toho dělili řečtí lékaři byliny podle orgánů, na jejichž léčbu se používaly kardiatika (od καρδιά /kardía/, srdce), kefalika (κεφάλι /kefali/, hlava), hepatika (jaterní tonika), stomachika (zažívací tonika,στόμαχος /stómachos/, žaludek). A další bylinné tinktury podle potřeby konkrétních zbylých orgánů.

Řecká bylinná medicína využívá principů chutí a energií rostlin, kterou upřesňuje jejich klasifikaci a možnosti použití. Uveďme si příklad. Všechna stomachika jsou tinktury vyrobené z bylin, které mají léčivé účinky na žaludek a trávicí funkce. Hořká stomachika jsou chladicí a mají detoxikovat. Používaly se při zánětech a překyselení žaludku. Zato aromatická stomachika byla používána jako harmonizační a stimulační pro podporu žaludečních funkcí. Pálivá stomachika, která jsou ve své povaze nejvíce horká a stimulující, měla použití při potřebě eliminace hlenu a chladu vzniklého v žaludeční oblasti. Anodinika (ανώδυνη /anódini/ bezbolestný) se používala při potřebě relaxace a eliminaci svalové bolesti, protože jsou mírně prohřívací a mají rozptylující účinek.

V ústředním zájmu řecké medicíny je člověk, ne lék.

Léčba se vybírá výhradně podle typu léčeného a vše se přizpůsobuje jeho povaze a na základě tohoto pohledu se volí razantnější nebo jemnější postupy očisty a vyrovnávání elementů v těle do harmonického celku. Řecká medicína bere v potaz také podmínky, v kterých člověk žije, podnebí, počasí a další faktory, ovlivňující člověka. V řecké medicíně se zrodilo několik inovativních a efektivních prostředků, jejichž úkolem bylo dosažení maximálního nasazené léčivé síly na místě poruchy, která se vyskytla v těle „pacienta“. Využívalo se směsí bylinných čajů, sirupů nebo tinktur. Spolu s vnitřním užitím se kombinovaly masti, obklady nebo aplikace bylinných náplastí.

Jak se vám článek líbil?