zdroj: shutterstock.com
Nelekejte se, nebudu vám doporučovat babské ucho, žabí stehýnka, myší ocásky ani nic podobného. Ale určitě většina z vás zná už skoro národní pohádku nebo spíš komediální film pro děti i dospělé "Dívka na koštěti". Přesto, že byl natočen začátkem 70. let, čas zajisté tomuto filmovému počinu nijak neublížil. Obejdeme se bez čarování i vyslovování zaklínadel typu "dexempo šuplex" a kdovíčeho ještě... Uznejte však, že mít k dispozici Saxaninu natahovací ruku, by někdy nebylo od věci ;-) A když se budete chtít trochu zasnít a dostat se tak do pohádkové říše, udělejte to. Protože na to, abychom zde na Zemi mohli zůstat (a přitom klidně snít) není potřeba vypít odvar právě z babského ucha neboli šalvěje přeslenité...
Šalvěj lékařská, latinsky Salvia Officinalis je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých, podobně jako máta a meduňka. Zaručeně patří mezi zázračné a čarovné rostliny a neměla by v naší domácnosti chybět. Už naši předkové na svých zahradách pěstovali šalvěj. Věřili, že je uzdraví ze všech nemocí a ochrání i před samotnou smrtí. Tím pádem se o ní zmiňují i dobové herbáře. Zázračná šalvěj se tak stala významným symbolem zdraví a života věčného. Ostatně její název Salvia je odvozen z latinského salvare, což znamená léčit nebo spasit (salvo).
Přejít na sekci článku:
Jak šalvěj vypadá a jaké druhy jsou známy?
zdroj: shutterstock.com
Šalvěj lékařská je velmi pohledná silně aromatická bylina, která je právem považována za královnu bylinek. Má polokeřovitý vzhled a vysoké zdřevnatělé lodyhy. Je vysoká 30 - 70 centimetrů. Její lodyha je šedoplstnatá, listy řapíkaté a jemně vroubkované. Šalvěj kvete od května do července. Její nádherné fialové květenství přitahuje včely a čmeláky. Dokonce byly vyšlechtěny rozmanité kultivary, jejichž listy mají fialovou barvu nebo jsou žlutě žíhané.
Mezi blízké sestry šalvěje lékařské patří třeba Purpurea právě s fialovými listy, Tricolor s listy růžově a bíle skvrnitými nebo Icterina se žlutě žíhanými. Tyto okrasnější vyšlechtěné druhy se mohou použít k léčení i v kuchyni stejným způsobem jako klasická šalvějová královna. Pěstovat lze i mnoho dalších druhů, například šalvěj muškátovou s růžovými květy a širokými listy, šalvěj levandulolistou, sličnou či zahradní.
Další zajímavostí ze světa šalvějí je šalvěj hispánská, jež je pěstována pro jedlá semínka chia. Je to jednoletá bylina vysoká přes jeden metr s bílými či fialovými květy. Znali ji už staří Aztékové a používali ji dokonce jako platidlo.
Součástí šalvějových lístků je 1,5 - 3 % silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4 % tříslovin, saponiny, látky podobné hormonu estrogenu, oxyterpenové kyseliny a amid kyseliny nikotinové. Pak také pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky. Šalvěj má také hojné využití v kuchyni jako koření, a to její čerstvé či sušené listy. Tato bylinka má trpkou až nahořklou chuť. Přidává se do omáček, nádivek, rizota, luštěninových polévek nebo k dušené zelenině. Syrovou můžeme použít do salátů a pomazánek. Bývá rovněž součástí kořenících směsí spolu s rozmarýnou, majoránkou, mátou, bazalkou, petrželkou a oregánem. Buďte ovšem opatrní s dávkováním, neboť její chuť je opravdu výrazná! Zejména je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože při vyšších dávkách (nebo když se zkombinuje s alkoholem) je šalvěj toxická.