zdroj: Pexels
V dnešní době se čím dál častěji řeší problematika globálního oteplování, plýtvání, konzumerismu, životního prostředí a dalších věcí, které bychom mohli souhrnně označit za globální problémy týkající se vlastně nás všech. A jak to tak u rozsáhlých problémů bývá, není to vždy jednoduché, protože lidi mají na věc různé názory. Proto se s námi dnes můžete podívat na dva takové velmi radikální a vlastně protichůdné názory, které ve společnosti panují.
Radikálně omezit
Jedna strana problému má zastánce s názorem, že východisko je v omezování - a to velmi radikálním omezování. Na této straně můžeme najít například německé aktivisty, kteří se k problematice vyjadřují. Jako podstatné vidí omezení ve třech oblastech, od kterých se odvíjí jejich 3 primární cíle. Dle jejich názoru by se ve velmi krátkodobém časovém horizontu měla globální konečná spotřeba energie měla snížit na polovinu, čerpání zdrojů by se mělo o 90 % omezit a jako poslední by se měla spotřeba půdy během následujících pěti let zredukovat na nulu. Je ovšem jasné, že za současného stavu fungování a zřízení nejsou tyto cíle dosažitelné. Jedná se tak o určitý "ideální typ", jak by řekl Max Weber. Nicméně aktivisté a podporovatelé tohoto přístupu by samozřejmě chtěli, aby to u ideálního typu neskončilo a něco se pro planetu skutečně začalo dělat - proto chtějí, aby se debaty a osvěta ohledně životního prostředí rozšířily do širšího povědomí veřejnosti a aby se do nich zapojili i politici a lidé v moci postavení.
Konkrétní požadavky týkající se klimatu jsou následující: Skleníkové plyny v Evropské unii musí být lineárně snižovány, dokud hodnota nedosáhne nuly, což by se mělo podařit do roku 2035. Zákaz užívání palmového oleje a jiných produktů vyrobených odlesňováním, zakázat odlesňování a činnosti způsobující organický rozklad, pod což spadá i například pálení zahradního odpadu, táboráky, grilování a tak dále. Co se dopravy týče, rychlost dopravních prostředků by se měla omezit na 100 km/h a jednotlivé cesty po dálnicích by měly být zpoplatněny. To by ale svou kompenzaci mělo v hromadné dopravě, která by pro všechny byla zdarma. Práva lidí na lítání letadlem za zábavou by se měla zrušit, respektive omezit na jeden zpáteční let na člověka za rok. Nicméně omezování by zasáhlo i maximální příjem, nastavilo by daně za vyprodukované CO2 a zavedla by se spousta dalších regulací kontrolujících a omezujících lidský život.
Rozvíjet technologie
Potom zde ale máme v podstatě opačný názor. Lidé, kteří jsou zastánci tohoto přístupu stojí za tím, že naše naděje spočívá v rozvoji technologií. Dle jejich mínění je růst technologií jediným způsobem, jak přežít. Podle nich nejsou technologie takovým strašákem, za jakého je společnost pokládá, spíše naopak. Konkrétně v případě naší České republiky je vcelku logický určitý skepticismus potom, v jakém stavu byla naše země po odchodu komunistické vlády. Naše společnost žije v domnění, že technologie a znečišťování mají mezi sebou rovnítko. To tak ale zdaleka být nemusí. Základní myšlenkou tohoto směru je, že technologie mohou být využívány velmi efektivně a naopak ku prospěchu. No a spousta technologických společností opravdu věří tomu, že právě inovace jsou cestou k udržitelnosti a lepším podmínkám pro nás i životní prostředí. V současné společnosti existuje novodobý pojem "zelená tranzice", který označuje rozvoj využívání obnovitelných zdrojů a další úkony s ekologickým přístupem spojené. Zahrnuje například koncept znovu-využívání odpadů, což vede k uchopitelnějšímu konceptu takzvané cirkulární ekonomiky, která by mohla výrazně zlepšit problém s poptávkou po surovinách. Zároveň celkově k technologickému vývoji - pokud nebudeme zaostávat za jinými vyspělými zeměmi, udržíme si konkurenceschopnost na trhu. Takže technologický pokrok nejen že má potenciál zajistit nám konkurenceschopnost a růst ekonomiky, ale především povede k odstraňování úbytku biodiverzity a k vytvoření odolného prostředí. Cílem není zrobotizovat svět, ale hlavně efektivně reagovat na klimatické změny a změny v rámci životního prostředí. Jde jak o technologie na ochranu životního prostředí, tak o technologie v oblasti energetiky a paliv, technologie vedoucí k lepšímu hospodaření s vodou nebo ke snižování emisí skleníkových plynů.
Technologie nemusí být chápány pouze jako zlo, jak tomu dnes u některých lidí je. Pojďme si tedy ukázat krátkou ukázku toho, jak by to mohlo právě za použití nových technologií na naší zemi v budoucích letech vypadat. Kupříkladu automobilová doprava. Vzhledem k tomu, že je dnes velmi módní a pohodlné, aby jedna domácnost vlastnila více než jedno auto, je právě znečišťování životního prostředí skrze dopravu velké téma. Co kdyby se ale stalo, že každý bude moci využít automobilovou dopravu bez toho, aniž by auto přímo vlastnil? Co kdyby bylo cestování autem o to dostupnější a konkrétních kusů aut jen nebude tolik? Jednou z myšlenek na udržitelnější budoucnost je i něco jako dokonalejší síť car-sharingu, která by byla dostupná - ať už co se služby týče tak i po finanční stránce.
Dalším příkladem nám, kromě aut, může být i takzvané "vertikální zemědělství". Pokud Vám to zatím nic neříká tak Vám to nyní stručně nastíníme. Jde totiž o moderní druh zemědělství, které nepotřebuje půdu ani sluneční svit a podle některých je právě toto zemědělstvím budoucnosti. Koncept totiž spočívá v tom, že není potřeba kácet pralesy a zabírat plochu "na zemi", když lze přeci pěstovat "do výšky". Výhodou také je, že tento nový druh zemědělství se bude moct využít kdekoliv - v prostorách bez oken, v podzemí i úplně mimo naši planetu. Sluneční svit by totiž měla nahradit LED světla. Vstupní náklady jsou sice vyšší, ale rozhodně se vrátí - jelikož se bude dát ušetřit na všem možném: od ceny vody, která bude cirkulovat, až po náklady za dovoz, jelikož farmy budou v klidu moci být klidně uprostřed města. A to nejlepší - samotné ceny potravin by také měly klesat.