Přejít na sekci článku:
Růže v historii
zdroj: unsplash.com
Růže má své neměnné místo v historii, najdeme ji v různých bájích a pověstech jak z doby Řecka, tak Říma, ale i v orientální tradici.
V římské mytologii byla růže zasvěcena Venuši, bohyni lásky, krásy a ženskosti. Římští císaři přidávali růžové lístky do koupele, růžemi zdobili i sály na oslavy. Podle řecké tradice dala růži jméno bohyně Afrodita, protějšek římské Venuše. Antický učenec Theofrastas napsal podrobnou zprávu o asi 300 druzích růží. V křesťanství je růže spojována s Pannou Marií. Růžový olej je součástí mýtu o královně Kleopatře, která jej smíchala s jasmínem a dokázala tak získat srdce Marka Antonia. Růže je spojována se svatebními zvyky po celém světě.
Říká se, že růžový olej objevil indický král, když vdával dceru. Jako součást svatební dekorace nechal do vodního příkopu naházet lístky růží a z těch se pak uvolnil vonný olej, takže to všude kolem krásně vonělo. Konfucius psal o tom, že císařská knihovna disponovala stovkami knih o růžích, v Číně byla růže nesmírně populární za vlády dynastie Han. Na středním východě se používala růže hlavně v parfemářství. V Evropě byl velkým milovníkem růží Alexandr Veliký, který se inspiroval při své cestě po Indii tamními nádhernými zahradami.
Ajurvéda uvádí růži jako Krišnovu oblíbenou květinu, jejíž historie sahá do doby před 70 miliony let. V hindštině se jí říká Satapatri, což v sanskrtu znamená „sto lístků“. V ajurvédě se používá jak esence, tak růžový ocet i růžová voda převážně na léčení psychiky a reprodukčních poruch. V Anglii jsou růže používány jako symboly dvou rodů z Války růží, která proběhla v 15. století. Červená růže patří domu Lancasterů a bílá Yorkům. Předpokládá se, že první růžová voda byla vyrobena Araby a Turky v Maroku v 8. století. Arabský lékař a alchymista Avicenna, který žil v 11. století, je oslavovaný jako první destilátor růžového oleje.