zdroj: shutterstock.com
Léto je v plném proudu, každý den koupání, opalování, grilování a spousta další zábavy. No a nejspíš proto, aby té letní radosti nebylo až moc, nám příroda nadělila klíšťata a komáry. Zatímco komárů je letos díky poměrně suchému létu pomálu, klíšťaty se to naopak kvůli loňské mírné zimě venku jen hemží. A jejich aktivní období se netýká jen léta. Klíšťata začínají řádit na jaře a odpočinek si dávají až při pozdním podzimu, takže právě teď se na 100 % těší na houbařskou sezonu možná více než my. Chcete si pořádně užít léto i podzim, procházky v lese a parcích, nedat těmto hmyzím upírům šanci, ale přitom si nezamořit vlastní tělo chemickými repelenty?
Proč se vlastně klíšťat tak bojíme?
Nejde jen o to, že klíšťata sají krev, i když to taky není zrovna příjemná představa. Klíšťata totiž mohou přenášet ve svých slinách z hostitele na hostitele různá onemocnění. Těmi nejznámějšími a nejobávanějšími jsou klíšťová meningoencefalitida a lymeská borelióza. V prvním případě se jedná o zánět mozku nebo mozkových blan. Tento zánět způsobuje vir, kterým se klíšťata obvykle nakazí při sání krve od menších zvířat. Onemocnění se po 1-2 týdenní inkubační době začíná projevovat podobně jako chřipka – zvýšenou únavou, malátností, bolestí svalů a kloubů a případně i horečkou. Přibližně za další 2 týdny dochází k postižení nervového systému a následným poruchám hybnosti končetin. Většina lidí nemoc zvládne, u některých však mohou příznaky přetrvávat i po skončení infekčního období nebo se častěji vracet.
Lymeská borelióza je bakteriálního původu, samotné onemocnění probíhá ve více stádiích, přitom některá mohou být přeskočena. První příznaky se objevují, podobně jako u meningoencefalitidy, obvykle po 1-2 týdnech od přisátí klíštěte. Prvním projevem bývá velká zarudlá skvrna na kůži okolo místa po přisátém klíštěti. Nemoc je v tomto stádiu ještě dobře léčitelná antibiotiky. V dalších stádiích se bakterie zaměřují na nervy, klouby, svaly a srdce. Pokud se nemoc dostane do této fáze, léčení je již obtížnější, může trvat velmi dlouhou, přerůst do chronického stavu, postiženému mohou zůstat trvalé následky a v tom nejhorším případě končí i smrtí.
Kromě boreliózy a klíšťové encefalitidy mohou přenášet klíšťata ještě další obávané nemoci. Ehrlichióza napadá bílé krvinky a snižuje jejich obrannou funkci. Doprovází ji horečka. Babesióza je poměrně vzácné onemocnění, které způsobuje prvok, jenž napadá červené krvinky a ohrožuje tak především lidi se sníženou imunitou. Bartonelóza je způsobena bakteriemi, které na člověka může přenést klíště po tom, co byl jejich předchozím hostitelem pes nebo kočka. Na místě po kousnutí klíštětem se obvykle vytvoří strup a samotné onemocnění se projevuje horečkou, bolestmi svalů, očí a závratěmi.
Jak se proti klíšťatům bránit?
zdroj: shutterstock.com
Předtím než se vypravíte do boje, je dobré důkladně poznat svého nepřítele. Příroda totiž ve své dokonalosti samozřejmě myslela i na tyto malé krvežíznivce a vybavila je spoustou vychytávek. Mají například speciální smyslový orgán, díky kterému cítí oxid uhličitý, který vydechujeme a spolu s čpavkem vylučujeme i potem. Dále je klíště vybaveno termoreceptory, které mu pomáhají zjistit, že je v jeho blízkosti teplokrevný živočich. Tělo klíštěte je opancéřováno ochranným chitinovým štítem, kvůli kterému je velice obtížné klíště rozmáčknout. Pomocí tykadel si klíště najde nejvhodnější místo na těle hostitele, kusadly pokožku nařízne a sosáčkem se zpětnými háčky se přichytne a hostina může započít.
Klíšťata navíc do rány vylučují i látky, které působí proti srážlivosti krve a také způsobují lehké lokální znecitlivění. Proto pak necítíme, když se na nás klíště přisaje. Klíšťata nepadají ze stromů, jak se často říká, ale číhají na svoji oběť přichycena v trávě, případně na nízkých keřících. Jakmile se kolemjdoucí oběť klíštěte dotkne, klíště se k ní reflexivně přichytí. Klíště za svůj život obvykle vystřídá minimálně tři hostitele, je to totiž důležité pro jeho vývoj – vylíhne se v šestinohou larvu, která si hned hledá drobné zvíře, na které by se mohla přichytit. Potom se promění v osminohé nymfy a hledají další oběť. Po dalším hodování se už přeměňují na dospělé jedince. Takové dospívání klíštěte může v závislosti na podmínkách trvat jeden až čtyři roky. Dospělé samičky pak kladou do půdy 1000–3000 vajíček. Ty pak čekají, jestli se jim podaří přežít zimu.
Teď když trochu více známe klíšťata, jejich zbraně i nemoci, které přenášejí, jak se můžeme proti nim bránit my? Asi nejpodstatnější zbraní je repelent. Pokud však nechceme otrávit sebe i své okolí, sáhneme raději po přírodním repelentu. Nebo si ho vyrobíme doma. Repelentem rozhodně nezapomínejte ošetřit ani své čtyřnohé kamarády. Klíšťata také nemají rády vitaminy z řady B. Proto je vhodné před návštěvou rizikových míst zvýšit přísun potravin s těmito vitaminy nebo dodat tělu B komplex ve formě vitaminového doplňku. Dále je vhodné si obléci oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi ve světlých barvách. Látka nezvaným vetřelcům alespoň trochu znepříjemní vstup na naši kůži a na světlé barvě zase klíšťata půjdou dobře vidět, takže je můžete setřást ještě před tím, než se přisají.
Jak ošetřit místo po přisátém klíštěti?
Pokud se nějakému klíštěti i přes všechna bezpečnostní opatření podaří přisát, musíte jej co nejdříve odstranit. Nejprve ranku i s klíštětem vydezinfikujte a poté klíště jemně vyviklejte. Poté celou ranku opět vydezinfikujte. Nebojte se toho, pokud vám v rance zůstanou kusadla, ty většinou z ranky samy vypadnou. Horší je, když se vám podaří klíště přetrhnout a zůstane vám tam přisátá hlavička. V takovém případě raději vyhledejte lékaře, který vám ji pomůže odborně odstranit. Někdy se může v místě po kousnutí objevit načervenalá boulička, která může i svědit. Nemusí to však nutně znamenat, že vás klíště nakazilo. Může to být prostě jen alergická reakce na tohoto parazita.