zdroj: pixabay.com
Kdyby měl Hippokrates možnost vidět dnešní farmaceutický průmysl a to, kam jeho lobby dovedla lékařství, hořce by zaplakal. Naštěstí se ale stále více lidí vrací k léčení přírodními prostředky, i když jsou od tohoto návratu všemožně i nemožně odrazováni. Celostní medicína, jak ji praktikoval Hippokrates, čínští mistři nebo ájurvéda, se i přes všechny snahy o její likvidaci zcela právem těší stále větší oblibě.
Léčení před Hippokratem
Není divu, že ve starém Řecku šla medicína ruku v ruce s filosofií. Asi nejvýznamnější postavou starořecké medicíny před Hippokratem byl Pythagoras. Byl to matematik, který věřil v harmonii čísel. Pomocí svých matematických výpočtů objevil léčivé účinky hudby. Jeho jméno je často spojováno se vznikem muzikoterapie. Základní pojmy provázející řeckou medicínu pocházely právě od Pythagora. Byl celý život vegetariánem, dbal na přísný dietní režim, věřil, že maso ovlivňuje úsudek, a proto radil soudcům, aby se před jednáními zdržovali masa. Věřil v μεταψύχωσης /metapsychosis/, což je v našich podmínkách známo jako převtělování duší. Před Hippokratem působil také Empedokles, kterému je připisována Teorie čtyř prvků, podle níž se vše ve vesmíru včetně člověka skládá ze čtyř prvků - vody, země, vzduchu a ohně - a tyto živly jsou v nás zastoupeny v různých poměrech. Lékař má posoudit, jaké živly v člověku převládají a následně je všechny uvést do rovnováhy.
S teorií čtyř elementů pracoval také Thales ve své teorii biogenesis. S vědomím, že vše, co existuje, muselo z něčeho vzniknout, se snažil přijít na to, z jakého prvku vzešlo celé stvoření. Po svém bádání došel k názoru, že tento prvek musela být voda. Alkmaion z Krotonu byl Pythagorův současník, který byl podle některých pramenů dokonce jeho žákem. Jeho teorie isonomia znamená dokonalou harmonii všech látek v metabolismu. Tělo je zdravé, pokud máme metabolické prvky v harmonickém souznění, pokud se tato symbióza naruší, přichází nemoc. Z isonomie se pak vyvinula řecká patologie a fyziologie podle „nálad".
Hippokratovo chápání léčby člověka
zdroj: pixabay.com
Hippokrates se staral o to, jak znovu nastolit rovnováhu organismu a pomoci zvyšovat jeho odolnost proti projevům nemoci, vnímal člověka jako celek, v kterém jsou propojeny dvě nádoby ψυχή /psychi/ a σώμα /soma/, tedy duše a tělo.
Jako hlavní sjednocující teorii pro holistické chápání lidského organismu a jeho funkce ve stavu zdraví a nemoci používal Hippokrates koncepci čtyř šťáv. Zdraví je harmonická rovnováha čtyř šťáv. Choroba vzniká z jejich disharmonie a nerovnováhy. Úkolem lékaře je obnovit zdraví tím, že opraví nerovnováhu šťáv a obnoví jejich harmonii.
„Tělo člověka má v sobě krev, hlen, žlutou žluč a černou žluč, ty tvoří podstatu těla a jejich prostřednictvím cítíme bolest nebo si užíváme svého zdraví. Nejdokonalejší zdraví pochází z harmonické směsi těchto prvků. Bolest je pocit, který vzniká, když jeden z těchto prvků selže nebo se zvýší jeho poměr nad poměry ostatních nebo se izoluje v těle, aniž by byl smíchán se všemi ostatními."
Koncepce čtyř šťáv jde ruku v ruce s typologií osobností. Mnohé nám napoví, pokud se podíváme na jejich řecké názvy. Černá žluč je µέλαινα χολή (melina choli), žlutá žluč je χολή (choli), hlen je φλέγμα (flegma) a αἷμα (krev). A máme zde nám známé typy: melancholik, cholerik, flegmatik a sangvinik.
Hippokrates se velmi zaměřoval na πέψης /pepsis/ - proces trávení a jeho poruchy, v kterých viděl největšího původce špatného zdravotního stavu člověka. Podle něj je lékař služebník a zprostředkovatel, který pomocí přírodních léčiv pomáhá svému pacientovi, aby se uzdravil. Všechny lékařské ošetření měly za cíl umožnit přirozené odolnosti organismu, aby silou, která je vlastní tělu každého z nás, převážila symptomy nemoci. Hippokrates kladl velký důraz na posílení a budování vlastní odolnosti organismu vůči chorobám pomocí předepsané diety, cvičení, masáží, vodoléčby a koupání v moři.
Byl velkým zastáncem dietních opatření při léčbě nemocí. Předepisoval velmi omezený, lehký jídelníček během krizové fáze akutních onemocnění a tekutou dietu při léčbě horečky a ran. Jeho holistický medicínský systém se nezajímá jen o nemoc pacienta, ale snaží se ho léčit komplexně. Hippokrates byl prvním lékařem, který do určitého řádu klasifikoval nemoci na základě bodů podobnosti a kontrastu mezi nimi. Systematicky zařazoval onemocnění, aby co nejlépe určil diagnózu a způsob léčby, který vedl k uzdravení pacienta. Jeden z jeho známých výroků je: "Nechť jídlo je tvůj lék a lék tvá potrava". Za doby Hippokrata nebylo možné se zdokonalit ve znalostech anatomie, protože ve starém Řecku byl z náboženských důvodů zákaz provádět pitvy. Klasická řecká medicína byla chápána fyziologicky. Nahlížela uceleně na živý, tepající, lidský organismus a zkoumala jeho reakce na prostředí, které se následně projevují na zdravotním stavu člověka.