Přejít na sekci článku:
Proč nechcete hliník
zdroj: shutterstock.com
Přírodní deodoranty jsou něco, o čem slyšel snad každý. Jednak kvůli obsahu hliníku a dalších nepříjemných věcí v konvenčních přípravcích, jednak kvůli jejich problematické funkčnosti. Protože ať chceme nebo ne, jsou věci, které příroda neumí. Třeba poškozovat správné fungování něčeho, co sama vytvořila. To po ní asi logicky nemůžeme chtít. Což ostatně platí i u jiných věcí, než jsou deodoranty - třeba u přípravků na hubnutí, kdy zhubnete, aniž byste se hýbali a vaším nejoblíbenějším jídlem je big mac. Příroda vám zcela macešsky odmítne pomoct.
Mnoho lidí při nákupech nerozlišuje mezi deodorantem a antiperspirantem a sáhne po tom, co je jim tak nějak sympatičtější. Ale většinou je v těchto dvou přípravcích jeden zásadní rozdíl - deodorant zabraňuje vzniku zápachu, zatímco antiperspirant zabraňuje pocení. A to právě většinou díky tomu, čeho se od přírody nikdy nedočkáte - blokaci potních žláz. Většinou to jsou právě soli hliníku, které proniknou do hlubších podkožních vrstev a ucpou póry, takže se pot prostě nedostane na povrch. A proč to není dobře?
1 Pocení je fyziologický proces, díky kterému jsou z těla odváděné odpadní látky, reguluje teplotu těla a také úroveň soli v krevním řečišti. Nepotíme se proto, aby nám tělo dělalo naschvály. Navíc při používání antiperspirantů zabraňujících pocení v podpaží se většinou potíme silněji na jiných místech těla.
2 Není to sice zatím spolehlivě prokázané, ale hliník v deodorantech bývá často dáván do spojitosti s rakovinou prsu. Rovněž je dáván do spojitosti se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby.
3 Většina antiperspirantů obsahuje kromě hliníku ještě další škodlivé látky, jako jsou PEGy, parabeny nebo umělou parfemaci.