zdroj: istockphoto.com
Jednorázové pleny zná každý. Jedni je vidí jako skvělý prostředek k tomu, jak si ulehčit mateřství a čas, protože nesnáší praní a kdovíco. Jiní nedají dopustit na látkové, protože jsou ekologičtější, dítě nemá problém s opruzeninami a navíc jsou na nich moc krásné vzory. A třetí skupina chce pohodlí a ekologii v jednom, takže volí zdravé jednorázové plenky. Jak je to vůbec s jednorázovými plenami?
Historie jednorázových plenek
Jednorázové pleny si proklestily cestu do domácnosti v 60. letech minulého století. Superabsorpční polyester (kyselina polyakrylová), byl patentován roku 1966 společností společnosti Johnson & Johnson. Tato látka byla nadějí pro matky, které spoléhaly na to, že jejich děti nebudou trpět opruzeninami. Poprvé byl použit v plenkách v Japonsku v roce 1982. Od vynálezu plenek na jedno použití ušel průmysl na výrobu hygienických prostředků dlouhou cestu a bylo patentováno 1000 různých obměn ke zlepšení účinnosti jednorázových plenek.
Dnes vypadá běžná jednorázová plenka tak, že její vnější vrstva je vyrobená z polyethylenové fólie. Některé firmy používají bioplast, který není vyrobený z ropy, ale z obnovitelných zdrojů a je lépe rozložitelný v přírodě. Vrstva, která se dotýká kůže dítěte, je obvykle z polypropylenu, který se používá např. k výrobě termoprádla. Může být napuštěná vitaminem E a výtažky z aloe vera, aby se zabránilo opruzení miminka. Absorpční jádro je tvořeno celulózou a polyakrylátem sodným. Mnoho plen obsahuje barviva a parfemace, které jsou součástí absorpční vrstvy. Často se jedná o syntetické parfemace citrusových vůní. Chemické citrusové vůně se ukázaly jako velmi problematické, co se týče dopadu na hormonální systém člověka. Navíc to mohou být alergeny dráždící dětskou pokožku a způsobující různé druhy vyrážek.
Přejít na sekci článku:
Ekologická zátěž jednorázových plenek
zdroj: istockphoto.com
V Americe se vyhodí přes 27 miliard jednorázových plen ročně, jiné zdroje uvádí okolo 18 miliard. To je za dobu, co se tyto pleny používají neuvěřitelné množství, skýtající neskutečnou zátěž pro životní prostředí.
Kdyby se v otázce složení jednorázových plenek jednalo pouze o bavlnu bez příměsí, nebylo by to tak tragické. Je tady však více “ale”. Aby plenky neprosakovaly, vyskytují se v nich látky jako superabsorpční polymery a dezodorační chemikálie. Ty se po setkání s tekutinou přemění v gel a celý problém z ekologického pohledu ještě více komplikují.
Samozřejmě existují různé studie, některé jsou přímo zadávány výrobci jednorázových plen. Ty, které přesvědčují zákazníka, že jednorázové pleny od té či oné firmy nezatěžují životní prostředí více než látkové, používají jako argument, že látkové pleny se musí často prát a tudíž se do vody dostávají chemikálie z pracích prostředků.
Takže co se týče ekologie, vyjde to nastejno. Navíc obzvláště v sušších oblastech, se prezentují jednorázové plenky jako lepší, protože k jejich údržbě není potřeba vody. Podíváme-li se na tento problém z jiného úhlu, dalo by se tak vyřešit mnoho jiných věcí. Místo domácího nádobí, které musíme také umývat, bychom mohli pohodlně používat (a následně vyhazovat) jednorázové talíře, příbory, kelímky na nápoje a další věci, na které si jen vzpomenete. Chovali bychom se potom ekologičtěji? To, co nám přijde úsměvné nebo i stupidní u jiných příkladů, totiž praktikujeme dnes a denně při péči o dítě a je to optikou společnosti v naprostém pořádku.
