Přejít na sekci článku:
Hedvábí a hedvábný prach
zdroj: shutterstock.com
Hedvábí máme všichni už od základní školy spojené s Čínou a s bourcem morušovým. Bourec morušový patří mezi takzvané noční motýly a hedvábné vlákno se rozmotává právě z jeho kukly, kterou si jako housenka před zakuklením vytváří. Z jedné kukly lze získat až 2 kilometry hedvábného vlákna. Co je na tom špatného? Vždyť po tom, co se z kukly vyklube motýl, už přece žádnou kuklu nepotřebuje. To je sice pravda, ale hedvábí se nezískává z již prázdných kukel. Zhruba v desátý den po zakuklení housenky se kukly vysuší horkým vzduchem a tak dojde k usmrcení zárodku. Kdyby se počkalo až do vylíhnutí motýla, vlákno by do té doby příliš zkřehlo a popraskalo. Důsledkem masové produkce hedvábí je, že se bourec morušový v přírodě už nevyskytuje a je chován pouze takto uměle.
Hedvábí se nejvíce využívá v oděvním průmyslu. V kosmetice se hedvábí používá do pudrů, pleťových krémů a do přípravků na vlasy. Má zjemňující účinek, pudry mají díky přidanému hedvábnému prášku známý sametový efekt na pleti. Ve vlasové kosmetice se využívá především hedvábných proteinů, které pečují o poškozené vlasy, zacelují je a zbavují rozdvojených konečků. Jako náhrada hedvábného vlákna z kokonů může posloužit rostlinné hedvábné vlákno, které se získává ze stromu ceiba.
Štětiny v štětcích na líčení
Štětiny ze zvířecí srsti se používají nejen do aplikátorů na dekorativní kosmetiku, ale také do kartáčů na vlasy a koupelových nebo sprchových kartáčů na masírování pokožky. Nejčastěji se používají štětiny kančí a kozí, ale využívá se i srst z veverek, koz, sobolů, nebo norků. Většina těchto zvířat je speciálně kvůli tomuto účelu chována a zabíjena, podobně jako je tomu v kožešinových farmách. V dnešní době už je běžná výroba umělých vláken, které věrně napodobují zvířecí štětiny. Opravdu jemné a velmi realistické jsou například veganské štětce Barbara Hofmann, se kterými je navíc aplikace dekorativní kosmetiky velice snadná a precizní.
