Přejít na sekci článku:
Kdy bachovky pomůžou
zdroj: shutterstock.com
Jde o to, že přípravky jako jsou Bachovy esence (které můžeme zařadit mezi bioinformační produkty) fungují na daleko jemnější a subtilnější bázi, než konvenční léky. Zjednodušeně se dá říct, že nás vracejí do naší původní rovnováhy, ve které jsme zdraví a spokojení. Taková ta klidná harmonie, kdy víme, že vše je, jak má být, cítíme se sami sebou a v bezpečí a žijeme přítomný okamžik. Což je stav, ve kterém se v dospělém věku nenacházíme většinou moc často. Zato v něm prakticky neustále žijí malé děti, pokud jim to nějaká vnější okolnost nebo chytrý dospělý nenaboří. Reagují často daleko výrazněji fyzicky na emocionální záležitosti (kašel, teplota, zvracení, průjem…), ale dokáží se taky daleko rychleji do té rovnováhy vrátit, protože od ní nejsou tak daleko. Proto jim bachovky dovedou velmi rychle pomoci i s věcmi, se kterými se dospělý potýká několik dní.
Kdy si tedy bachovky zvolit, aby nám co nejlépe pomohly? V případě mírnějších psychických obtíží nebo je můžeme využít jako doplněk jakékoliv léčby běžných onemocnění. V obou případech je ale nutné - pokud se nerozhodneme pro pomoc terapeuta - správně určit, co nás vlastně trápí. A tady bývá ten největší kámen úrazu. Bachovky jsou přípravek, který nám má pomoci s našimi emocemi, jenomže emoce jsou často to poslední, čemu u sebe rozumíme. Od malička se učíme být rozumní, logičtí a racionální a samotné emoce pokládáme za něco, co má být přivedeno k rozumu (doslova) a nějakým způsobem řádně vysvětleno. Což by nebylo až tak zlé, pokud bychom to nedělali pořád a ještě špatně. Protože emoce máme v prvé řadě prožít (což se vylučuje s racionální interpretací, protože buď se těším ze západu slunce nebo vysvětluji, jak moc se mi západ slunce líbí) a navíc velká část interpretací není vůbec autentická a naše, ale je to něco, co jsme se naučili a o čem nám někdy někdo řekl, že to tak má být a tak to máme cítit.
Takže třeba náš vztek na parnera vůbec nemusí pramenit z toho, že nás nerespektuje, ale z našeho strachu z opuštění, tréma nemusí znamenat strach ze selhání, ale neschopnost přijmout zodpovědnost za svůj výstup, frustrace v práci nemusí pramenit z nepříjemných kolegů, ale z naší neschopnosti vybrat si svoji vlastní cestu. Takže je skutečně zásadní určit dobře, s čím vlastně chceme pomoci. Bachovky sice nemají žádné vedlejší účinky a pokud je vyberete špatně, tak se vůbec nic nestane, jen prostě nepomohou a vy máte doma malého panáka prvotřídní brandy. Ale utopit smutek v alkoholu lze i ekonomičtějším způsobem, navíc, jak známo, umí velmi dobře plavat. Takže je lepší vybrat si bachovky správně. Obecně můžeme říct, že pokud máme pocit, že příčina našeho problému leží někde venku, tak nejsme na dobré cestě. To, že nám něco venku vadí, trápí nebo deprimuje, není příčina, ale důsledek. K příčině nás dovede oblíbená dětská otázka Proč?
