Život bez doktorů

4,5 5
20

Život bez doktorůzdroj: unsplash.com

To je pro většinu české i slovenské populace pouhý sen (případně naprosto absurdní myšlenka vedoucí k rychlému konci), ale musí to tak být? Například až 80 % z nás poznalo zubařské řemeslo velmi zblízka, z toho pohledu pod vrtačkou, i když, co si budeme povídat, kolik z nás taky nakonec utrpělo, neboť z umělce se vyklubal pochybný barbar. Ale to jsme zjistili až po roce, kdy se ukázalo, že chrup byl zbroušen příliš málo, výplň vypadla, zub se nakonec rozpadl… A šlo se znovu. A váš zubař vás znovu pokáral za nedostatečnou péči, znovu vám vysvětlil, jaká je poslední moderní technika správného čištění a nakonec jste domů odešli s výbavičkou kartáčků všech velikostí a tvarů, nejnovější zubní pastou s unikátním složením a ještě gelem na dásně. Samozřejmě vaše pojištění se na zubní výlety ani nákupy nevztahuje.

Zodpovědnost

Jen malá část z nás si návštěvy zubaře užívá, ale ve jménu zdravých zubů se alespoň jednou za rok obětujeme. Zubař nám kazy vyvrtá, případně navrtá nový zub, ten už se jen tak nezkazí. A jsme zase zdraví! Tedy, asi jen na rok, pak si musíme dát repete. Já nevím jak vám, ale mně tam něco nehraje. Navykli jsme si odevzdávat své zdraví ze svých rukou do rukou lékařů, problém je akorát v tom, že nikdo kromě nás samotných to naše zdraví prostě nevyřeší. No a tak jsme stále dokola nemocní a nám to nepřipadá divné. Všechny děsí zodpovědnost, ale dokud si tu zodpovědnost za vlastní zdraví nepřiznáme, budeme dál bloudit v začarovaném kruhu nemocí: každoročních chřipek, angín, žaludečních nevolností, střevních potíží, opakovaných zubních kazů, migrén, dlouhodobého a nadměrného padání vlasů, plísní, svědivých ekzémů nebo bolesti zad.

Ve zdravém těle zdravý duch

Ono tu zodpovědnost vlastně ani nelze odevzdat, my jen předstíráme, že už ji jako nemáme. Ne nadarmo se říká “ve zdravém těle zdravý duch”, to nám trochu napovídá, že jedno bez druhého jako kdyby pokulhávalo. Vaše duše s vámi komunikuje skrze tělo a stejně tak můžete vy skrze tělo komunikovat s vaší duší. Tedy to, v jakém stavu je vaše tělo, je odrazem stavu vaší duše (nebo mysli, psychiky - každý nechť si tomu říká, jak potřebuje). Tělo vás upozorňuje na váš přístup k životu, na životní styl jaký žijete, jaké vztahy kolem sebe pěstujete a především jaký vztah máte sami se sebou. Už jenom slovo nemoc vykazuje, že jsme tu svoji moc, která přináší zodpovědnost, nad svým zdravím někomu raději odevzdali a teď jsme bezmocní. Najednou tu moc prostě nemáme, ale ona je ovšem nezbytná k uzdravení. Vaše tělo ví, co má dělat, aby se uzdravilo, důvěřujte mu, důvěřujte sobě a využijte k vyléčení onu moc, která náleží vám a ne člověku, který je schopný vás diagnostikovat i jen přes telefon.

Psychosomatika

Cokoliv se děje s naším tělem, má vždy původ v psychice. Vždy a bez výjimky. Tedy každá nemoc nás odkazuje na nějaký nezdravý názorový systém, na různé aspekty naší povahy a chování, na nevyřešené vztahy, pocity ublížení a křivdy, nedostatek lásky a podpory ze strany rodičů, utíkání před realitou, nepřijímání zodpovědnosti a miliony dalších možných příčin způsobující fyzické onemocnění. Psychosomatika není v podstatě novodobou formou léčení, nýbrž už naši předci měli pojem o propojení těla a psychiky, dnes jejich moudrům říkáme pořekadla a rčení. Takové “mám toho až nad hlavu” nám říká, že toho je tolik v hlavě, až to překypuje. Jen si to představte, hlava praská ve švech, až to bolí, někde to tlačí ostře někde tupě, je to vlastně i zátěž, až z toho možná bolí záda. Nebo už “máte po krk” svého šéfa a shodou okolností na poradách, a často i mimo ně, ztrácíte hlas. Každá část těla, každý orgán má svoji symboliku a význam. Například kolena značí pokoru, tedy člověk, kterého bolí, řekněme, pravé koleno, může mít s pokorou problém v nějaké sféře života. Vzhledem k tomu, že pravá strana těla symbolizuje mužskou část, případně racionalitu, logické a analytické uvažování, může se tento člověk potýkat s jakousi disharmonií právě v této oblasti (třeba finanční).

Geny ale nezměníš

A já vám povím, že je lze změnit. Ano, narodíme se v nějakém určitém stavu, neseme v sobě biologický otisk našich rodičů a otisk prostředí, ve kterém žijeme. To ale neznamená, že je neměnný. Každý den se potýkáme s novými informacemi, názory a vzorci chování, které se rozhodneme buď přijmout, nebo odmítnout. Respektive můžeme nahradit staré vzorce za nové. Jen 2 % nemocí jsou zapříčiněna genetickou vadou, ale jak často slýcháme, že tu kazivost zubů máme po rodičích, deprese je z matčiny strany a obezita z otcovy strany? Asi častěji než nám ty 2 % dovolují. Novodobé výzkumy a obory (epigenetika) zjistily, že mozek buňky není v jejím jádru, jak je obecně známo, ale je v buněčné membráně, která se navíc chová jako prázdné listy papíru, do kterých si můžeme cokoliv napsat, případně to vygumovat a přepsat. Také zjistili, že ta membrána je ovlivňována vnějším prostředím, které na ni působí (stres, strava, životní styl, fyzická aktivita a lidé, se kterými navazujeme kontakt). Je tedy na nás, jaké prostředí buňkám vytvoříme, což může být děsivé, ale zároveň osvobozující, neboť můžeme cokoliv! Jakkoliv si můžeme naprogramovat naše buňky.

A jak tedy zabránit tomu, aby se nemoc nespustila, byť k ní máme predispozice? Změnou svých myšlenkových, vštěpených a osvojených systémů, které řídí, jak na co reagujeme, jak přistupujeme k novým situacím, jak se chováme ve stresových chvílích, jak moc jsme schopni zachovat si chladnou hlavu, jak často ukazujeme a říkáme, co opravdu cítíme, jak moc potlačujeme svoje emoce… Seznam by mohl být nekonečný. Co tedy dělat, až příště onemocníte nebo už nějakou nemocí trpíte dlouhodobě? Doporučila bych navštívit lékaře, který se zabývá psychosomatikou, případně psychoterapeuta, neboť z pohledu psychosomatiky nemoci vyžadují terapeutický počin. A proč nevsadit i na samostudium, kdo má nakonec vědět lépe než vy, co s vámi doopravdy je? Tak si možná alespoň jednou udělejte příjemné odpoledne, vlastně celý den! Vyspěte se do růžova, dopřeje si královskou snídani, zatímco se vám napouští voňavá vana. Konečně oprašte prach z knihy, na kterou jste už půl roku nesáhli. Proč si k té vaně a knize nepustit relaxační hudbu, vždyť jste měli tak hektický týden! A nebo si jen tak v tichosti lehněte, meditujte nad uplynulým týdnem a dopřejte svým buňkám trochu té lásky, ať si i ony odpočinou a zregenerují.

Jak se vám článek líbil?