zdroj: pexels.com
Cukr a slazení obecně je v poslední době velkým tématem. Zatímco klasický bílý cukr se už dostal na pranýř, výběr ostatních sladidel, ať už přírodních či umělých, je tak široký, že se v nich jen velice těžko orientuje. Čím tedy sladit? A je vůbec potřebné či zdravé si pokrmy doslazovat? Existují i výživové směry, které vůbec člověkem vyrobená sladidla a doslazování s nimi neuznávají. Třeba takové paleo.
Cukru se však dost těžko vyhýbá, protože je přítomný takřka ve všem. Našim chuťovým buňkám je totiž sladká chuť příjemná. Upřednostňování sladké chuti máme naprogramované ještě od dob, kdy jsme se živili jako sběrači a podle sladké chuti jsme rozpoznávali jedlé a kaloricky výživné bobule. Ty hořké byly totiž často buď nezralé, nebo jedovaté. Na cukru si mozek dokonce dokáže vytvořit závislost. A právě toho velice rádi využívají výrobci potravin - zejména těch průmyslově zpracovaných. Cukr tak ve velkém množství můžeme najít i v potravinách, kde bychom ho vůbec nečekali. Například v takové housce od hamburgeru, ale dokonce i v jeho samotné „masové“ vrstvě.
Přejít na sekci článku:
Problematika slazení
zdroj: pixabay.com
To, že jsme stejně jako naši předci sběrači orientovaní na sladkou chuť, je v pořádku. Problém je v tom, že v dnešní době se cukr přidává opravdu do všeho, a ve velmi koncentrovaném množství. Během krátké chvilky tak můžeme i v malém objemu jídla přijmout ohromné množství kalorií, které však při našem sedavém způsobu života na rozdíl od našich předků „nespálíme“. Dalším problémem jsou takzvaná umělá sladidla, která tělo matou tím, že mu sice dají zakusit sladkou chuť, ale kalorie ani výživné látky nedostane. Tělo se připravuje na zpracování energie, která nepřichází. Což může ve výsledku způsobit spoustu zdravotních problémů.
Co je to glykemický index?
Glykemický index (GI) je hodnota potravin, udává se v rozmezí od nuly do sto, která určuje, jak rychle se dostávají cukry z dané potraviny do krve, a tím pádem, jak rychle je tělo schopné je využít. Čím vyšší glykemický index potraviny, tím rychleji z ní naše tělo cukr dokáže získat. A po rychlém zpracování cukru dostane velice rychle „chuť“ na další. Vhodnější jsou proto potraviny s nižším glykemickým indexem, z nichž tělo cukr získává déle a uvolňuje se postupně.
Vliv na hodnotu glykemického indexu mají různé faktory. V první řadě je důležité, jaký typ sacharidů daná potravina obsahuje. Zda se jedná o sacharidy jednoduché, takzvané monosacharidy či disacharidy, které tělo zužitkuje velice rychle, nebo složité cukry, takzvané polysacharidy, jenž se uvolňují postupně. Dále hodnotu glykemického indexu ovlivňuje obsah vlákniny v konkrétní potravině. Vláknina totiž zabraňuje rychlému vstřebávání cukru do krve přímo v trávicím systému. Důležitá je také samotná úprava jídla. Jako příklad můžeme uvést těstoviny, které jsou už samy o sobě sacharidovou bombou. Pokud se vám je podaří rozvařit, místo tzv. „al dente“, jejich glykemický index bude mnohem vyšší. Zkrátka, čím více zpracovaná potravina, ať už tepelně upravovaná, či různě mělněná apod., tím je její glykemický index vyšší.