zdroj: shutterstock.com
Když jste dostali chřipku někdy v době třeba před třiceti lety, tak jste měli celkem jasnou volbu - acylpyrin (než přišli s tím, že sportovní polykání acylpyrinu může poškodit žaludeční stěny a nahradil ho paralen), čaj a pár dní v posteli. Kdo byl hodně uvědomělý, bral i celaskon. Dnes vám v lékárně nabídnou nespočet různých přípravků a jako bonus homeopatika za několik set korun. Když je vám lépe, přijdete do práce, kde se vás kolegyně zeptá, jestli nechcete bachovky a když odmítnete, uvaří vám čaj z vilcacory, který je tak hnusný, že se vám raději uleví hned, než abyste museli pít další.
Pak si ve zprávách přečtete, jak jistá farmaceutická společnost musela stáhnout hned několik léčiv, protože falšovala klinické studie a hned na druhé straně na vás vyskočí šílený homeopat, co léčí AIDS vitaminovými přípravky. Chřipku už tedy nemáte, ale pro změnu jste zralí na zápal mozkových blan. Protože pokud vám není všechno kolem dokonale jedno, případně se taky sami trochu snažíte, abyste si udržovali alespoň částečně zdravý životní styl, může vám z toho jít hlava kolem. A co tedy máte dělat příště - polykat prášky, jít k homeopatovi nebo pít tu hnusnou vilcacoru?
Přejít na sekci článku:
O zlých alopatech
zdroj: shutterstock.com
Určitě jste už taky nějakou slyšeli. Byl jednou jeden krásný zdravý chlapeček/holčička, kterého jednoho dne začalo píchat v oku/bříšku/kolínku, tak ho maminka vzala k alopatům (tak se v takových pohádkách říká doktorům), tam ho alopat prohlédl krhavým okem a přes protesty rodičů poslal do nemocnice, kde se na něm vyřádili tak, že je dodnes mrzák. A to je konec. A čím víc se začnete o alternativní a celostní medicínu zajímat, tím víc takových příběhů uslyšíte. Je jistě nepochybné, že se hodně takových příběhů událo. Že je mnoho lidí, kterým lékaři nedávali naději a oni se přesto uzdravili. Že jsou i lékaři, kteří jsou zkostnatělí a nezáleží jim na pacientovi. Ale pokud se o celostní léčebné metody zajímáte opravdu vážně a upřímně, tak brzy přijdete na to, že všechny mají jednoho společného jmenovatele, základní myšlenku, ze které vše vychází. A tou je rovnováha, harmonie. A ta se z těchto příběhů často vytrácí. Protože zapomíná na všechny ty případy, které západní medicína naopak zachránila.
Velká část léčebných metod, které nazýváme alternativními, se dá souhrnně označit jako celostní nebo holistické. Jednoduše řečeno mají za to, že pokud jsme nemocní nebo nám něco schází, pak je v nepořádku celá bytost, neboť tělo i duše se prolínají a tělesné orgány pracují v součinnosti. Ale má-li být něco skutečně celistvé, pak musí zahrnovat vše, nic není jen černé nebo bílé a symbol čínské monády - sil jin a jang - je notoricky známý. Bohužel už ne tak notoricky pochopený. Říká nám, že pokud chceme nahlédnout dynamiku celku, musíme vzít v potaz obě polarity a spojit je v jedno, ne jednu z nich anihilovat. A proto chceme-li skutečně mluvit o celostní medicíně, nemůžeme tu naši západní šmahem odvrhnout jako něco, co je třeba z našeho života vytěsnit.
To, že chceme - a měli bychom - využít benefitů jednoho systému, neznamená, že máme kompletně odmítnout druhý. Pokud zavrhneme celou západní medicínu jako humbuk, chováme se úplně stejně jako oni alopati z pohádek o doktorech. A navíc úplně zbytečně. Není žádná ostuda využívat pro své zdraví obou systémů, protože každý disponuje něčím, v čem je unikátní. V případě západní medicíny to je třeba diagnostika. Přestože špičkový znalec ajurvédy nebo čínské medicíny dokáže z pulsu (ajurvéda) nebo z jazyka (TCM) určit velice přesnou diagnózu, tak ho, bohužel, nenajdeme na každém rohu. Přístroj, který to dokáže, se ale často nachází i na té nejzapadlejší poliklinice. Takže pokud vám něco schází, něco vás bolí nebo se necítíte dobře, tak se rozhodně nic nestane, necháte-li se vyšetřit od úplně běžného lékaře, který je vám většinou stavu velmi přesně říct, jestli jste nebo nejste z jeho pohledu fyzicky v pořádku. A pak můžete pokračovat cestou, která vám bude bližší.
