Co je vám, doktore aneb alternativní a konvenční léčebné metody

5,0 5
3

Přejít na sekci článku:

O alternativách

O alternativáchzdroj: shutterstock.com

Takže co si tedy nakonec vybrat u příští chřipky - nurofeny, coldrexy, podbělový čaj nebo vilcacoru? Je mnoho lidí, kteří s ohledem na svoje zdraví nahrazují nadužívané volně prodejné léky právě bylinkami, homeopatiky nebo doplňky stravy, případně vymění obvodního lékaře za homeopata, znalce tradiční čínské medicíny nebo se vrhnou na řízenou detoxikaci. Rozhodně je to krok správným směrem, ale přestože je dnes mnoho přípravků označovaných jako “bioinformační”, což značí, že ovlivňují více než jen fyzické tělo a působí i v rovině energetické, tak pokud nezměníme své chování ve vztahu k nemocem, o celostním přístupu nelze mluvit. Protože není velký rozdíl mezi tím onemocnět a jít si k lékaři pro penicilin a onemocnět a jít si k homeopatovi pro kuličky.

Nedostáváme sice do těla žádné zbytečné chemické látky, to je pravda, ale princip zůstal stejný. Něco nám chybí, tak hledáme někoho, kdo nám řekne, co dělat. V rovině tělesné, protože tu práci v rovině duševní za nás nikdy nikdo neudělá. Do duše nám nikdo nevidí a z velké části si do ní nevidíme příliš ani my sami. A to je právě ten kousek, který nám chybí k rovnováze - pečovat stejně a zároveň o tělo i o duši, nic neupřednostňovat, nic neoddělovat, protože to oddělitelné není. Ale zatímco s tělem nám právě může lékař, terapeut, homeopat nebo třeba šaman velmi pomoci, neboť má znalosti, které nám chybějí, tak s naší duší nám skutečně nikdo jiný nepomůže, na tuto cestu se musíme vydat sami.

Je to běh na dlouhou trať a vede hodně do hlubin a maximálně můžeme využít pomoci nějakého průvodce, který nám bude nápomocen, když nebudeme vědět, jak dál nebo se na něčem zasekneme. Může nám ukázat další směry a možnosti, ale dál už zase poběžíme sami. Často aniž bychom viděli cíl, byť v dálce. Často velmi temnou a ponurou krajinou, kterou jsme se léta snažili ignorovat. Ale čím dále budeme postupovat, čím hlouběji se ponoříme, tím lépe začneme rozumět tomu, co se nám děje. Protože to naše kritické myšlení, kauzalita a hledání příčin a souvislostí se taky občas velmi hodí, jsou to naše kořeny a tradice a náš nejvlastnější nástroj k uchopení vnějšího světa. A jakmile začneme chápat, co a proč se nám děje, tak daleko snadněji objevíme, co máme dělat, aby se nám věci děly jinak a lépe. I to, jestli potřebujeme spíš podběl nebo vilcacoru.

Jak se vám článek líbil?