Přejít na sekci článku:
O kauzalitě a synchronicitě
zdroj: shutterstock.com
Západní medicíně bývá často vytýkáno, že neléčí člověka, ale pouze symptomy, přistupuje k člověku mechanicky a nebere ohled na propojení fyzické a psychické stránky věci. To je rozhodně pravda a je dobré si toho být vždy vědom. Ale také není od věci si uvědomit, že takto funguje celé západní myšlení, je to podstata západní filosofie tak, jak vyrůstá ze starořeckých kořenů a veškeré kritické myšlení a západní věda, na které jsme tak pyšní, fungují na naprosto stejných základech. Aniž bychom zabíhali do nějakých filosofických složitostí, tak to můžeme zredukovat na kauzální vztahy a orientaci na problém. Kauzalita je o hledání a nalézání příčin a logických vazbách mezi příčinou a následkem. Takže logicky potřebujeme něco, co chceme vyřešit (problém) a hledáme jeho příčinu. S tím přišel už Aristoteles, když hledal prvotního hybatele. A naše západní medicína má úplně stejné kořeny, takže v rámci zachování rovnováhy je třeba říct, že je docela dost nefér jí právě toto vyčítat.
S tím souvisí i dualita fyzického těla a duše, ke které, když budeme chtít, najdeme základy přibližně ve stejné době. Tuto dualitu reflektuje jak klasická západní medicína, která léčí buď tělo nebo duši, tak spousta alternativních léčebných směrů, přestože se vydávají za holistické. Ale východní myšlení není kauzální a proto je tak těžké ho z naší perspektivy skutečně adekvátně uchopit a pochopit. Je synchronní, uchopuje věci současně a zároveň. A stejným způsobem a na stejném základě fungují východní léčebné systémy. Nehledají příčinu, ale obnovují rovnováhu. Jako u rozhoupaných misek vah, kde je třeba vyvažovat zároveň obě strany, abychom dosáhli kýženého stavu. A to je právě to, co bychom se od nich měli zkoušet naučit, přestože se nám to nikdy nemůže podařit dokonale. Ale o to tady nejde. Jde o to, abychom právě o ten synchronní náhled dovedli naše myšlení obohatit, nemáme ho vytrhnout z jeho kořenů a snažit se ho něčím jiným nahradit. Z pohledu dynamiky sil je západní myšlení velmi jangové, je to aktivita a dobývání, zatímco východ je jinový, přijímající, všeobímající a zdánlivě pasivní. A jen dohromady vytvoří harmonickou jednotu.