zdroj: pexels
Stává se vám, že zapomenete, pro co jste šli, nebo co jste chtěli říct? A stalo se vám někdy, že jste zapomněli na své přátelé, rodinu, zážitky, vzpomínky nebo dokonce kdo jste vy sami? To je typický průběh Alzheimerovi nemoci. Nevyléčitelné nemoci, kterou může onemocnět každý a které se přezdívá „rakovina paměti“.
Jak se to projevuje
Ranné stádium se projevuje typickým zapomínáním, odkládáním věcí na jiné místo, chybnou časovou i prostorovou orientací, změnami v náladě nebo osobnosti a další. Což ale není až tak nic neobvyklého, určité zapomínání nepodstatných věcí je ochrannou funkcí mozku, nemůžeme si pamatovat všechny události za celý život. Když je toho však více nebo se to rychle zhoršuje, je třeba zpozornět. Druhé stádium pak prohlubuje dané problémy. Člověk nezvládá oblékání nebo osobní hygienu, zabloudí na cestě, kterou chodí celý život, zapomíná vypnout kohoutek a podobně. „A následně je nejtěžší stádium, kdy pacient vyžaduje nonstop péči. Není schopen komunikovat ani vyjádřit své pocity, má problém s chůzí, příjmem potravy, tělesně chřadne a bývá odkázán na vozík nebo lůžko“ vysvětluje geriatr MUDr. Pavol Šalamon.
Jak se na to přijde?
Stejně jako neexistuje žádný lék, který by nemoc vyléčil, tak neexistuje ani žádný test, který by nemoc bezpečně odhalil. "Při potvrzení, že jde opravdu o tuto nemoc je třeba udělat sérii vyšetření, které vyvrátí, že by demence byla způsobena čímkoliv jiným. Většinou jde o zevrubné vyšetření osobní i rodinné anamnézy, vyhodnocení všech změn z uplynulých měsíců či let. Dále pak test kognitivních funkcí, klinické vyšetření doplněné laboratorními testy a případně CT a magnetická rezonance mozku" vysvětluje MUDr. Šalamon.
Příčina vzniku onemocnění
Máte někoho s tou nemocí v rodině? Pak byste měli zpozornět. Protože existuje souvislost mezi genetickou výbavou rodičů a rozvojem nemoci. Nicméně na potvrzení nějaké přímé souvislosti mezi předky a vámi je třeba ještě řada let. Predispozice možná máte, ale na rozvoj nemoci mají velký vliv i vnější podmínky, jako je životní styl, pohyb, strava, duševní aktivity a další. Navíc pozor, pokud jste žena. Ty totiž mají dokonce téměř dvojnásobnou šanci onemocnět. Jinak ale bohužel nikdo neví, jaká je příčina tohoto onemocnění.
Kam s nimi?
Péče o takového člověka vyžaduje téměř neustálou kontrolu a péči. Běžný domov důchodců také není vhodný. Takže co teď? Můžete buď ukončit svoji práci, a o nemocného se starat, pobírat příspěvek na péči nebo zvolit domov seniorů, ale s rozšířenou registrací o Domov se zvláštním režimem. „V průměru se udává, že osoba, které je diagnostikována tato nemoc, žije ještě 3-11 let, výjimečně i 20 let a více. Čím dříve byla nemoc diagnostikována, tím větší má naději.“ dodává MUDr. Šalomon. Na závěr je třeba podotknout, že onemocnění je pro rodinu velmi psychicky náročné a není nic špatného na tom, umístit nemocného do ústavu či domova. Po jeho smrti se také často může objevit pocit viny, že jste si jej přecejen mohli nechat doma, mohli jste být ve vypjatých situacích laskavější, apod. Ale pamatujte, že zemřel někdo jiný, než koho jste znali, na konci už to byla úplně jiná osobnost.
Přispějte na nadační fond Nejste sami a pomozte zajistit kvalitní a naplněné životy seniorů s Alzheimerovou chorobou a tím pomoci i jejich rodinám. Transparentní účet je 6293338319/0800. I malá kapka v moři se počítá, děkujeme!
www.nejste-sami.cz