Přejít na sekci článku:
Jaká jsou (další) rizika?
zdroj: shutterstock.com
Dlouhodobé užívání tamponů může vést ke vzniku rakoviny děložního krčku či méně známe endometriózy. Obě tato onemocnění mohou být způsobena sloučeninami chloru – dioxiny, či pesticidy užívanými během pestování bavlny.
Syndrom toxického tamponu
Používání tamponů může zvýšit riziko vzniku syndromu toxického šoku (TSS). Jedná se o onemocnění, které způsobují bakterie stafylokoků, vzácně i streptokoků. Toto vážné (mnohdy i smrtelné) onemocnění může vzniknout i při špatné hygieně rukou během zavádění tamponu. Mnohem častěji jej však způsobuje právě používání vysoce absorpčních tamponů. Ty jsou totiž vyráběny tak, aby pojmuly co největší objem krve a nemusí se tak často měnit. Vzniká tak ideální prostředí pro množení nebezpečných bakterií. Pokud používáte konvenční menstruační pomůcky, riziko s užíváním tamponů stoupá. Protože ty na rozdíl od vložek setrvávají uvnitř těla a jsou v přímém kontaktu s poševní sliznicí. Do ní a dále do těla se tak může šířit mnohem více škodlivých látek.
A co na to ekologie a etika?
Použité hygienické potřeby jsou pro životní prostředí velkou zátěží. Průměrná žena totiž spotřebuje za svůj život až 10 000 vložek a tamponů. A ty jsou vzhledem k velkému obsahu umělých látek biologicky nerozložitelné a zároveň kvůli znečištění krví i nerecyklovatelné. Tampony a vložky jsou navíc často a vlastně zbytečně zabaleny hned v několika obalech, které tak tvoří další kvanta odpadu. Zároveň je samotná výroba buničiny a bavlny velmi energeticky náročná - spotřebuje se při ní velké množství vody, hnojiv a pesticidů. Výsledkem je vyčerpaná půda a neustále ubývající zdroje vody.
Hygienické pomůcky jsou také bohužel testovány na zvířatech. Jestli vám přijde úsměvná představa, jak pokusní králíci testují pohodlnost nošení vložek, tak vězte, že realita tak růžová úplně není. Testují se především použité materiály a látky, kterými jsou menstruační pomůcky následně napuštěny. Stejně jako většina ostatních pokusů na zvířatech, jsou i tyto naprosto zbytečné. Všechny živočišné druhy se totiž od sebe navzájem značně liší, tudíž každý reaguje na testované chemické látky jiným způsobem. Nelze proto zaručeně prokázat, jaký bude výsledný dopad na zdraví člověka. Testování navíc probíhá za kompletně odlišných podmínek, než v jakých lidé běžně žijí. K rozvíjení nemocí způsobených testovanými látkami výrazně přispívají i další faktory, jako je strava a životní styl a to nasimulovat v laboratorních podmínkách je téměř nemožné.
