Tradiční čínská medicína

5,0 5
6

Tradiční čínská medicínazdroj: istockphoto.com

Tradiční čínská medicína je léčebný systém vycházející z principů starých tisíce let. Oproti moderní klasické medicíně se liší hlavně tím, že se na člověka dívá jako na celek a snaží se léčit nejen příznaky, ale hlavně příčiny. Jde o holistický způsob léčení a přikládá stejnou důležitost psychické i fyzické stránce. Navíc se na člověka a jeho zdravotní problémy dívá i v souvislosti s místem, kde člověk žije, s ročním obdobím, ve kterém se problémy objevily, se způsobem stravování a celkovým životním stylem. Navíc tradiční čínská medicína pomáhá jak při již probíhajícím onemocnění, tak jako prevence pro dlouhodobé udržení zdraví. Hlavními teoriemi, na kterých tradiční čínská medicína staví, jsou teorie jinu a jangu a teorie pěti prvků.

Teorie jinu a jangu

Teorie jinu a jangu je velmi důležitá nejen v tradiční čínské medicíně. Podle starověké čínské filozofie jsou tyto dva aspekty součástí každého jevu vůbec. Jin a jang jsou protiklady, ale přesto nemohou existovat jeden bez druhého. Tyto prvky na sebe vždy navzájem reagují a dohromady tvoří jednotný celek. Pokud tedy jeden z nich naroste, druhý mu ustoupí a naopak. Nedá se ani říct, že jeden je dobrý a druhý špatný.

Také nejde říct, že by „něco“ bylo jen jang nebo jing. Nic není černé nebo bílé a ve všem jsou v určitém poměru zastoupeny oba tyto prvky. Jang bývá popisován jako mužský prvek. Je aktivní, stoupající a rozpínavý. Často je symbolizován ohněm a větrem. Jin je oproti tomu spojován s ženstvím, určitou pasivitou, klesáním a stálostí. Jeho symbolem je voda a země. Na fyzické úrovni pak jin představuje tekutiny, promazanost a chlad. Jang zastupuje ohřívání, zrychlení a vysušování.

Jako ve všem, tak i v lidech převažuje více jeden nebo druhý prvek. Z této tělesné konstituce je pak vhodné vycházet nejen při léčení, ale i při výběru potravin a dalších aktivit. Ideální stav je, když se jin a jang nacházejí v co největší možné rovnováze. V praxi to pak znamená třeba to, že v zimě jíme potraviny, které nás zahřívají, jako je například zázvor, luštěniny, pohanka a další a v létě se naopak ochlazujeme čerstvým ovocem a zeleninou.

Teorie pěti prvků 

Teorie pěti prvků se v tradiční čínské medicíně používá k popsání vnitřních orgánů a jejich vzájemných vztahů. Podle této teorie mají jednotlivé orgány podobné vlastnosti jako voda, oheň, dřevo, kov a země. Těchto pět prvků se neustále pohybuje a proměňuje. Oheň pak symbolizuje srdce, dřevo játra, země slezinu, kov plíce a voda ledviny.

Nástroje tradiční čínské medicíny

V praxi tradiční čínská medicína používá celou řadu nástrojů. Podíváme se proto jen na ty nejdůležitější.

Bylinná léčba

Tradiční čínská medicínazdroj: istockphoto.com

Léčba bylinkami je naprosto základní léčebnou metodou v tradiční čínské medicíně. K léčení se využívají nejen rostliny, ale také minerály a různé živočišné látky. Vzhledem k rozloze Číny to zahrnuje opravdu dlouhou řadu léčivých látek z různých částí této země. Výběr je tedy opravdu velký a výsledná léčebná směs tak může být namíchaná opravdu na míru nejen zdravotnímu problému, ale i přímo člověku a jeho osobnosti.

Dietetika

Učení tradiční čínské medicíny má samozřejmě dostatečné povědomí o důležitosti stravy pro udržení zdraví našeho těla i pro urychlení léčby případných onemocnění či zranění. Ostatně i jedno staré čínské přísloví říká, že „Ať už je otcem onemocnění cokoliv, matkou je vždy strava". Úpravu stravovacího režimu podle tradiční čínské medicíny však nelze brát jako dogmatickou dietu. Je to spíš řada doporučení pro výběr vhodných potravin podle ročních období, denní doby i individuální konstituce člověka či charakteru jeho onemocnění.

Akupunktura a akupresura

Tyto dvě metody jsou klasicky s čínskou medicínou spojovány. Spousta různě po těle rozesetých jehliček je právě to, co si většina lidí vybaví, když se řekne tradiční čínská medicína. Akupunktura a akupresura ovlivňují tok čchi v meridiánech, a to pomocí vpichování jehliček do akupunkturních bodů nebo jejich stlačování v rámci akupresury. Obě metody se aplikují hlavně při již probíhajících onemocněních, ale dokáží působit i preventivně.

Moxování a baňkování

Baňkování a moxování má stejný cíl jako akupresura a akupunktura, a to ovlivnit tok čchi v energetických dráhách. Jen toho dosahuje trochu jiným způsobem. U baňkování, jak už jeho název napovídá, se na tělo aplikují nahřáté baňky, které při kontaktu s pokožkou vytvoří podtlak, jež působí nejen na danou oblast, ale i na činnost celého organismu. Při moxování se prohřívají akupunkturní body a meridiány pelyňkovým doutníkem. Tato metoda se používá hlavně při nedostatku prohřívací, jangové energie.

Jak se vám článek líbil?