Jak se slaví pohanské Vánoce?

5,0 5
1

Jak se slaví pohanské Vánoce?zdroj: unsplash.com

Slavíte klasické vánoční svátky podle křesťanské tradice nebo jste zůstali věrni našim pohanským předkům? Je v podstatě jedno, jestli se necháváte inspirovat keltskými nebo slovanskými obyčeji, protože naši dávní předchůdci měli vánoční oslavy v podobném duchu.

Jako potomci dávných Keltů a Slovanů nejspíš budete vědět, že tyto národy slavily Vánoce dříve než 24. prosince, a sice už v době zimního slunovratu, o tři dny dříve, tedy 21. prosince. Je to doba, kdy se Slunce na své dráze v podstatě dostává do svého nejjižnějšího bodu. Nastává čas, kdy se začínají krátit tmavé dny a přibývá stále více světla. Už od pradávných dob se zimní slunovrat, ale i ostatní významné keltské svátky spojují s opětovným zrozením světla.

V zemědělských společnostech, ke kterým patřili staří Keltové i Slované nevnímali rok stejným způsobem jako my, tedy lineárně. Uznávali přírodní koloběh, jejich čas byl cyklický a odvíjel se od jednotlivých ročních období. Keltský nový rok začínal v období Samhainu, což bylo 1. listopadu, tedy na naše Dušičky. Za skutečný počátek roku bylo však považováno jaro, ale vše nové mělo svůj opakovaný začátek při každém nadcházejícím ročním období.

Přejít na sekci článku:

Znovuzrození světla v době keltských Vánoc

Znovuzrození světla v době keltských Vánoczdroj: unsplash.com

Jak už jsem se zmínila, Keltové oslavovali v den zimního slunovratu znovuzrození světla. Žili na rozdíl od nás v naprostém souladu s přírodou a byli na ní vlastně i závislí. Keltové věřili, že existuje i jiný, další život, ať už ve společnosti boha nebo pak nějaký další život opět na tomto světě. Kdysi žili Keltové po celé Evropě, dokonce i v oblasti Malé Asie. Svá obydlí si zdobili rostlinami, které my v dnešní době máme tendenci vnímat jako "pohřební". Jednalo se především o cypřiše, jalovce, túje, cedry, borovice, ale také břečťan a buxus neboli zimostráz. V době zimního slunovratu se k nim ještě přidaly jmelí a cesmína. Všechny tyto stálezelené rostliny jsou symbolem věčnosti; jmelí ochraňuje proti zlým silám a rudé bobulky cesmíny personifikují Slunce. Jehličnany se svými jehlicemi či rostliny s trny měly navíc podle keltských obyčejů čarovnou moc ochránit příbytek před zlými úmysly a uhranutím. Zimní slunovrat je spojen s bílou, nachovou a zelenou barvou.

Keltští kněží se v den zimního slunovratu vydávali do lesa a jeden z nich, jenž byl oblečen do bílého roucha, usekl svazek jmelí srpem. Další účastníci tohoto rituálu jmelí dole chytali do bílého plátna, aby se nedotklo země. Jmelí patřilo k ochranným rostlinám. Jeho lepivé, bílé až nažloutlé bobule symbolizovaly moc přivolat nový nebo udržet stávající partnerský svazek. Keltové nosili v době Vánoc dary přírodě a dávali je pod stromy. Stromeček ovšem neodřezávali a neodnášeli si ho domů jako my dnes, ale nechávali ho v lese. Dokonce tradice půstu a díky tomu spatření zlatého prasátka údajně pochází od starých Keltů. Kance totiž Keltové uctívali jako posvátné zvíře a kdo ho zahlédl, toho čekalo štěstí, zdraví a bohatství.

Od zimního slunovratu se počítalo tzv. dvanáct svatých nocí, kdy bylo zvýšené zemské záření. Právě proti němu se lidé chránili půstem i kouzelným jmelím. V čase zimního slunovratu se jedly pokrmy žluté barvy - různé placky, kaše, popř. když byla vejce. Obřadním jídlem byla ryba, kterou musel o zimním slunovratu ulovit muž. Aby byla v nastávajícím roce dobrá úroda, zdobilo se velké poleno chvojím a pentlemi, následně se poprášilo moukou a polilo pivem, pálenkou nebo svěcenou vodou. Poleno z dubového, bukového nebo jasanového dřeva se pak slavnostně zapálilo v rodinném krbu pomocí zbytku polena z předešlého roku a mělo vydržet hořet těch 12 dní, resp. 12 svatých nocí až do Tří králů. Popel, jenž z tohoto polena zbyl, se rozházel na zahradě nebo na poli, aby byla dobrá úroda. Součástí oslav zimního slunovratu bylo zapalování ohňů na poli a rituální požehnání obilí.