Přejít na sekci článku:
Oslava zimního slunovratu
zdroj: unsplash.com
Zimní slunovrat, který nazývali irští Keltové názvem Meán Geimhridh, Germáni Yule a Slované Kračun, se oslavoval, jak už všichni víme 21. prosince. Tento sabat je též známý pod jmény Alban Arthuan, Maul, Gehul, Midwinter, Návrat Slunce nebo Fionův den. Jeho patronem byl bůh Tarannus, Taranis či Tanis uváděný též jako Tannis, Tannus či Tinus. Někdy bývá tento bůh ztotožňován s germánským Thorem, římským Jupiterem, Saturnem nebo slovanským Perunem. Je synem Bohyně a boha Cernunna a považuje se za boha Slunce, hromů a blesků, počasí, oblohy, plodnosti či Kola roku. Dokáže sesílat blesky pomocí spirál, jež zdobí jeho ramena. Síla boha Taranise se propojovala se silným keltským stromem, dubem a jeho listem, jenž se používal při různých starých rituálech. Jeho atributem je Taranisovo kolo, symbol Slunce. Kromě boha Slunce se oslavovala i další božstva, jako např. Cernuunnos, Mabon, Bohyně - Panna či trojjediná bohyně. Slavnosti byly spojeny s posvátnými rituálními ohni, tancem a opulentní hostinou. Předpokládá se, že většina tradic svátku Yule vychází ze římského pohanského svátku Saturnálií na oslavu boha Saturna.
V den zimního slunovratu je vlastně nejkratší den a nejdelší noc v roce. Působí to, jako by se ohnivá sluneční síla zdánlivě vytrácela. Vzápětí však opět s prodlužujícím se dnem nabírá na síle. I z toho důvodu se slunovrat považuje za svátek smrti a následného znovuzrození. V rámci některých tradic bývá svátek Yule oslavován dokonce jako začátek nového roku namísto Samhainu. Vždyť je to přece logické, že nový rok začíná dnem, kdy se začne vracet Slunce, ne? Navíc je pro nás Slunce zdrojem nových oživujících energií, světla a tepla. Na základě wiccanské tradice je zimní slunovrat časem, kdy bohyně znovu porodí Slunce a kdy nastává boj mezi Cesmínovým a Dubovým králem. Cesmínový král symbolizuje temnotu a smrt, které vládnou světu od začátku Samhainu, v období našich Dušiček. Dubový král pak představuje znovuzrození a života. Cesmínový král končí svou vládu, uvolní trůn Dubovému králi a odchází do podsvětí. Dubový král se znovu narodí, převezme žezlo a má za úkol připravit zemi na jaro a další úrodu.
V tento svátek světel, za zimního slunovratu se věštila budoucnost z rozkrajovaných jablek nebo ořechů. Tento rituál se zachoval až dodnes. V případě zdravého a neporušeného plodu to znamenalo do příštího roku štěstí a prospěch, pokud byl plod červivý nebo poškozený, poukazovalo to na neštěstí a nemoc. Na oslavu zimního slunovratu se pekly speciální koláče, které se zdobily tak, že připomínaly Slunce. Potom byl celý, jeden velký koláč rozdělen mezi členy celé rodiny, což mělo zajistit, že zůstali všichni pospolu a byli zdrávi. Keltové si rovněž předávali dárky, snad aby si připomněli velký dar Bohyně v podobě narození slunečního boha. Mohlo to však být jen tak pro radost, aby vnesli světlo do tohoto období spojeného s temnými dny.