Jan Onder a Natálie Otáhalová jsou partneři nejen na tanečním parketu, ale i v životě. Ačkoliv je dělí patnáctiletý věkový rozdíl, působí jako vrstevníci. Může za to jejich pozitivní energie, radost ze života a možná i Natálčina zdravá strava. Natálka se při našem setkání smála, že jsou oba extrémně kudrnatí. A tak v humorném duchu začíná i náš rozhovor.
Chceme být ohleduplní k přírodě
Hledali jste cíleně kudrnatého partnera?
Natálie: Skoro to tak vypadá, že? Myslím si, že jsme se opravdu našli. Ale cílené to nebylo. Než jsem Honzu poznala blíž, připadal mi trochu trapný a bláznivý. Nevím proč, ale tak nějak jsem se mu smála. Pak to zajiskřilo a smích se změnil v lásku. Ale smějeme se pořád.
Jan: Jsem o patnáct let starší než Natálka a znám ji od jejích tanečních začátků. Když ona začínala, já jsem už dávno tančil. Dokonce mě její prarodiče, známí tanečníci, porotovali na soutěžích. Natálčinu taneční cestu jsem tedy sledoval. A víte, co je zajímavé? Že měla celý život vlasy úplně rovné a černé. Když se jí začaly vlnit, tak si je rovnala a barvila. Až když jsme se dali dohromady, tak zjistila, že kudrliny jsou jí přirozené a mimořádné. Strašně se mi to líbí. Ale kvůli kudrlinám jsem si ji nevybral. Začali jsme spolu nejprve profesionálně tančit, pak to nějak přišlo a až pak jsem si uvědomil, že jednou by naše děti mohli být opravdu dost kudrnaté…
Ten patnáctiletý rozdíl by vám nikdo nehádal. Čím to je?
Natálie: Určitě mám na něj dobrý vliv… Ale teď vážně, Honza se o sebe docela dobře stará, někdy je trochu bláznivý, např. se osprchuje ještě před tím, než jdeme běhat, což nechápu dodnes.
Jan: Natálka má na mně dobrý vliv…
Musíte o sebe nějak zvlášť jako tanečníci pečovat? Třeba abyste vypadali stále tak mladě?
Jan: Jen tak decentně. Rád se nechám včas ostříhat a tu a tam si večer namažu obličej Natálky kvalitním krémem. Někdy nechápu, že si chlapi gelují a lakují vlasy každý den.
Natálie: Přitom takhle vypadáš na soutěži, viď?
Jan: Když vidím, že si muž zakládá na přespřílišné péči, tak mě to štve. Ale jinak se mám rád. Rád se navoním a osprchuju. Ale normálně.
Zajímá vás, co si na sebe mažete?
Natálie: Já se v případě kosmetiky dost zajímám o původ. Koukám na to, jestli se třeba dá zlikvidovat obal, nebo zda používají něco, co ubližuje přírodě. Je pro mě důležité být k ní ohleduplná. I proto jsem byla asi pět let vegetariánkou.
Jan: I pro mě je důležité, aby byly ty věci přírodní, přirozené, obyčejné, když z toho cítím… Když jelení lůj, tak jelení lůj. Neparfémovaná domácí mýdla…
Vidíte, u nás v BiooAkademii pořádáme workshop na jejich výrobu.
Jan: Tak to mě zajímá. To by mě bavilo. Já se na něj přihlásím.
Natálie: Já se ráda přidám.
Jan: Jednou jsem moderoval bioslavnosti a bylo to pro mě velmi zajímavé a přínosné. Netušil jsem, kolik je bio produktů, jakou to má budoucnost, jak to lidé řeší, a jak je to důležité. Vůbec jsem netušil, kolik výborných pokrmů se z těch pohanek atd. dá vůbec uvařit. Dokonce mám doma biokuchařku…
A kdo podle ní vaří?
Jan: Ještě nikdo. Mám v ní věnování od autorky. Ale přiznávám, že i když ji mám už tři roky, ještě jsem ji neotevřel. Ale slibuju, že se na to chystám.
Natálie: Ani já jsem do ní ještě nenahlédla, ale zdravá strava mě hodně zajímá. Byla jsem vegetariánka a zajímám se o původ potravin, je pro mě důležité, co jím.
Jan: V poslední době jsme se v tom hodně zlepšili. Určitě mnohem víc dbáme na kvalitu. Možná pro nás nehraje až tak roli, jestli je to dražší, nebo levnější, ale jestli je to dobrá a kvalitní potravina. Čím dál tím víc si vážím toho, když si můžu koupit, nebo mi někdo dá, domácí potravinu, českou, ze zahrádky. Nechemickou. A totéž i s masem. Rád si dopřeju kvalitní maso.
Jak to řešíte na cestách? Pořád jezdíte po celé republice, vozíte si s sebou „krabičky“?
Natálie: To zase ne. Nehrotíme to. Když není jiná možnost, tak se stavíme u mekáče a najíme se tam.
Jan: Ale i tam Natálka hodně vybírá. Dříve na sebe byla velmi přísná a stravu hodně řešila. Byla skoro podvyživená. Myslím, že jsem na ni měl vliv, jí lépe, ale pořád to řeší. Jí saláty a rýži, maso zcela výjimečně. Dříve ho nejedla vůbec. Ale i u mekáče si dá spíš salát.
Používáte i bylinky? Třeba na nějaké zdravotní neduhy?
Natálie: Máme rádi bylinkové čaje. Hodně jsem na nich ujížděla doma s tátou, který jich má velké zásoby.
Jan: Vidíte, moc jsem nad tím nepřemýšlel, protože pracovní tempo mi nedovoluje, abych se tím příliš zabýval. Ale je pravda, že jsme jednou byli někde v restauraci a vedle ní byl nějaký bio obchod. Koupil jsem si tam přírodní bylinný olej, což bylo moc příjemné. A kromě toho jsme si odtud přivezli bylinkové čaje. A skutečně jsme je vypili. Mám je rád, ale ještě jsem nedospěl do stavu, že bych si je sám nasbíral, namíchal a navážil. Ale můj brácha je v tom machr. Ten sbírá bylinky, vaří čajíčky.
Natálie: A co se týče léčby, tak přiznáváme, že se moc neléčíme, ale spíš je přecházíme. Tak už to v uměleckém světě chodí. Nějak si nemoci nepřipouštíme. Naštěstí nám nic moc vážného nebylo. Možná za tím stojí naše pozitivní myšlení.
Jan: To je pravda. Natálka je mimořádně pozitivní člověk. Pořád se směje. Dost nahlas. Dokonce ve škole jí to prý zakazují, protože ruší ostatní a ničí si hlasivky.
Natálie: Souhlasím. Není to ideální. Nejvíc mi na hlasivky pomáhá, když držím pusu. Nesmím prochechtat celý večer.
Zavítáte někdy do našeho obchodu?
Jan: Popravdě Bioo.cz jsme ještě neobjevili a jsme rádi, že jsme se o něm prostřednictví rozhovoru dozvěděli. Určitě tam zamíříme a něco kvalitního nakoupíme. Těšíme se. Každý se k tomu dostává jinak a my jsme se k tomu dostali díky rozhovoru.
Natálie: No a pak se stavíme na ten workshop. Těšíme se, že se něco nového naučíme.