Pravda o barvách na vlasy

Barvení vlasů je nejspíš staré jako lidstvo samo, ale po celá tisíciletí bylo založeno na čistě přírodních metodách. Kadeře si barvily obyvatelky starého Egypta (jak dokládá 5000 let stará mumie s hennou ve vlasech), Řecka i Říma. Antické ženy prahly nejčastěji po blonďaté hřívě a ty, které si ji nemohly „vypůjčit” od svých plavovlasých otrokyň, sahaly například po směsi heřmánku s citrónem.

Různé rostlinné extrakty (cibule, vlašský ořech, černý čaj, slez, dub, světlice barvířská či barvířská mořena) se používaly i během středověku a renesance. Výhodou těchto přírodních barviv byla jejich široká dostupnost, hlavním mínusem však po staletí zůstávalo, že kýžený barevný efekt netrval dlouho. Barva se zkrátka postupně smyla či vybledla.

Proniknout do samotné struktury vlasu

Možná by to tak zůstalo i po zbytek historie, nebýt západní vědy a jejích objevů. Roku 1818 francouzský chemik L. J. Thénard syntetizoval H2O2 a ještě ten samý rok se v ulicích evropských metropolí objevily první peroxidové blondýnky. Revoluční na tomto chemickém zesvětlení vlasů bylo, že šlo o změnu s dlouhotrvajícím účinkem. To žádná z dosavadních přírodních procedur nedokázala a zdálo se, že spojení chemie s vlasovou kosmetikou čeká zářná budoucnost.

Během následujícího století kosmetický průmysl vyvinul zcela nový typ vlasových barev, kterým se říká oxidační. Obsahují pestrý koktejl sloučenin, jejichž cílem je proniknout do nitra vlasu a oxidací „přebarvit” přirozený pigment svého nositele. Tento princip je dodnes základem většiny permanentních barev na vlasy. Bylo by ovšem naivní očekávat od látek podílejících se na této chemické reakci přílišnou šetrnost

Stíny v chemickém ráji

Jak ví každý, kdo si někdy rozbil koleno, peroxid vodíku není zrovna etalonem přívětivosti. Dráždí pokožku, může způsobit alergickou reakci i vypadávání vlasů. Dalším takovým chemickým „agresorem” dodnes používaným v některých barvách na vlasy je amoniak neboli čpavek. Vybavíte-li si jeho zápach, nejspíš vás nepřekvapí, že také on poškozuje vlasy a může mít další nežádoucí účinky.

V historii chemického barvení vlasů se nicméně objevily i horší věci. Ještě v průběhu 19. století byla zakázána barviva s obsahem kovových solí. V roce 1906 byly coby jedovaté zakázány anilinové barvicí přípravky. Za tvůrce bezpečných vlasových barev bývá považován Eugene Paul Louis Schueller, zakladatel značky L´Oreal. Což se z dnešní perpektivy může jevit poněkud zvláštně, protože oním game changerem v jeho receptuře byla syntetická sloučenina zvaná para-fenylenediamin (PPD). O té totiž už nějakou dobu panuje shoda, že to rozhodně žádný kamarád do deště není.

Patří totiž mezi aminy, které můžou způsobit vážné alergické reakce, a je-li jim lidský organismus vystaven dlouhodobě, mají karcinogenní účinky. To se naštěstí až tolik netýká běžných spotřebitelů, ale u profesionálních kadeřníků výzkumy zvýšený výskyt rakoviny močového měchýře skutečně prokázaly. PPD tak byl v některých zemích dokonce zcela zakázán a v EU je aktuálně jeho nejvyšší povolená koncentrace v barvách na vlasy stanovena na 4 %. 

Vedle aminů mají podobně spornou pověst azobarviva vyráběná z určitých frakcí ropy. Jak uvádí Vít Syrový, autor úspěšné knihy Tajemství kosmetiky, „u žen, jež si barvily vlasy prostředky s azobarvivy, se pětinásobně zvýšilo riziko rakoviny prsu. Mimoto se z těchto barviv může odštěpovat i anilin, který též vykazuje karcinogenní účinky.” Je tedy zřejmé, že určitě nejde o neškodnou záležitost. Spousta barev obsahuje také ingredience vyrobené z dehtu. Ty možná nejsou tak škodlivé, ale jak opět poznamenává Vít Syrový, tyto látky „nás minimálně vnitřně ošklivě znečišťují až zanáší. A o to přece moudřejší člověk vůbec nestojí”. V neposlední řadě pak všechny chemické barvy znečišťují vodní zdroje a zatěžují životní prostředí.

Vybírejte barvu tak, abyste z toho měli dobrý pocit

Jak teda zní ta ultimátní pravda o barvení vlasů? I když se vám to možná nebude líbit, tak zkrátka chcete-li mít absolutní klid, úplně nejbezpečnější je sáhnout po barvách přírodních. Mají za sebou tisíciletou historii a jejich působení bylo prověřeno generacemi. Toužíte-li po dlouhotrvajícím účinku či tónu, který podle vás žádný přírodní prostředek nedokáže poskytnout, také zde máte možnost volby. Existuje typ barev, kterým se říká semi-přírodní, a ty obsahují jen takové množství syntetických látek, které je nezbytné pro dosažení trvalého efektu. Tím je případné riziko zredukováno na nejnižší možnou úroveň.

Před použitím syntetické barvy si určitě projděte její složení a ujistěte se, že nepřekračuje povolenou koncentraci rizikových ingrediencí. Pomoci vám může třeba tento vyhledávač složení kosmetických přípravků. Obecně přitom platí, že světlejší barvy obsahují méně problematických látek než ty tmavé. Takže budete-li usilovat o uhrančivě havraní vlas, měli byste údaje o složení prostudovat obzvlášť pečlivě. A v každém případě je barvu důležité před použitím vyzkoušet třeba na paruce a pak ještě na kůži.

A to nejdůležitější na závěr. Kosmetika by pro vás měla být zdrojem radosti. Nikoli ruskou ruletou, při níž budete úzkostlivě čekat, zda se vám vyhnou nežádoucí účinky.

V průběhu celého dubna podporujeme zdravotní prevenci spolu s organizací Loono. Jak budeme pomáhat? Organizaci věnujeme 50 % výtěžku z prodeje celé značky Terranova Health za měsíc duben. A právě nákupem těchto produktů se do pomoci zapojujete i vy!

Článek vyšel ve spolupráci s autorem mnoha tématických knih jako například: Tajemství kosmetiky, Tajemství výrobců potravin či Tajemství krve, Vítem Syrovým. Za spolupráci velice děkujeme.