Rozhovor s nadací Krása pomoci: Stáří je stav, který si člověk nevybere

Soňa:
Naší vizí je zajistit lidem důstojné stáří. Snažíme se také, aby společnost vnímala seniory s respektem. Letos budeme mít 15. výročí, a za tu dobu jsme podpořili seniory částkou přes 60 milionů Kč a proseniorské organizace částkou přes 35 milionů Kč. Realizujeme projekty Doma bez obav, kdy pomáháme zařídit všechno tak, aby senioři mohli zůstat ve svém domácím prostředí, a Zlatá práce, kde podporujeme lidi starší 50 let na trhu práce. Vše rámuje téma osvěty v seniorských tématech.

Krásné máte i motto: Pomáháme seniorům prožívat důstojné stáří. Jak by mělo vypadat?

Soňa:
Vnímám 2 roviny: první z nich je bazální – jídlo, bydlení, čisté prostředí, a druhá nadstavbová, ale stejně důležitá – tou jsou sociální a emoční roviny, zkrátka mít kolem sebe lidi, které mám rád a pocit bezpečí.

Blanka:
Já bych ještě doplnila spirituální rovinu, ať si pod tím představí každý cokoliv. V závěru života to může být více akcentováno, protože člověk bilancuje a rekapituluje.

Kde vznikla motivace věnovat se právě lidem v seniorním věku?

Míša:
Já to mám asi od mámy, která dělala sociální pracovnici a já jsem za ní už jako dítě chodila. Viděla
jsem tam ty staroušky a babičky, a hrozně mě bavilo si s nimi povídat. Vlastně jsem byla napůl dobrovolník už tenkrát. Stáří je stav, který si člověk nevybere, přesto se bude týkat nás všech. Snažím se přispět k tomu, aby dnešní senioři žili lépe a doufám, že jednou budou podobné podmínky i pro mě.

Blanka:
Já nemám tak hezký příběh jako Míša. První pracovní kontakt se seniory byl pro mě vlastně náhoda. Jenže pak jsem viděla, jak to chodí a došlo mi, že je třeba zasadit se o to, abychom všichni mohli prožít důstojné stáří.

Soňa:
Já měla velmi blízký vztah s dědou. Byl mým mentorem a díky němu jsem pochopila, co je to moudré stáří. Vzhlížela jsem k němu a pomáhal mi najít směr. V 19 letech jsem pak byla na praxi na LDN a to, co jsem viděla pohnulo mým hodnotovým žebříčkem. Došlo mi, že nechci, aby starší lidé požívali závěr života tak nedůstojně a že musím něco udělat. Od přímé péče jsem se nakonec dostala k práci „za stolem“ a nebývám tolik v terénu. Věřím ale, že i z této pozice můžu posouvat věci k lepšímu.

Kdo je váš typický klient a jaké obtíže řeší?

Míša:
Náš klient je senior v průměrném věku 82 let, nejčastěji velmi osamělý. Rodinu buď nemá nebo nemůže fungovat, protože třeba žije v zahraničí, nebo rodina je, ale fungovat nechce. My jsme potom prostředníkem mezi klientem a vnějším světem, často zařizujeme věci, které by za běžných okolností byla schopna zajistit rodina. Pokud rodina funguje, snažíme se ji do procesu zapojit například prostřednictvím poradenství. Aktuálně seniory trápí kromě jiného zdražování jídla, zvyšování cen energií a nájmů a nedostatečná výše dcůhodu na pokrytí těchto změn. Těmto seniorům pomáháme hlavně s příspěvky, na které mají nárok.

Jak vaši práci vnímá okolí? Zažíváte negativní ohlasy?

Blanka:
Já asi žiju v nějaké specifické sociální bublině, protože všechny ohlasy jsou pozitivní – i když občas přehnaně, jaká je to bohulibá činnost. Přitom je to moje práce, stejně jako jiný je třeba ajťák.

Míša:
Ta moje pozice je pro lidi hodně abstraktní. Když začnu vysvětlovat, co to obnáší, tak se zajímají a líbí se jim to. V rodině a mezi přáteli obdivují, jak zvládám pracovat s tolika lidmi a řešit různé situace. Pak tam mám skupinku lidí, kteří se ptají, jestli jsem spokojená s finančním ohodnocením a říkají, že mám navíc. Těm říkám, že práce v nadaci je to „navíc“. Že dělat práci, která mě baví a má smysl, mě obohacuje každý den.

Soňa:
Já jsem se nesetkala s negativní reakcí, spíše s nepochopením, proč zrovna já se věnuji seniorům, když jsem mladá. Jakmile k tomu ale proniknou hlouběji a uvidí konkrétního seniora, jak se usmívá a děkuje, sepne jim to a začnou chápat, proč to dělám.

Zavzpomínáte na nějaký příběh, který vás chytil za srdce nebo naopak rozesmál?

Blanka:
Tuhle jsem měla klientku, taková šibalka veselá, a ona už hodně špatně vidí. S dobrovolnicí si občas vyšly na kafe a dortík. A klientka, aby byla nachystaná, chodila do podniků kolem a nechávala si od obsluhy přečíst jídelní lístek. Pak řekla: „Hmm, tak já si nic nedám,“ a odešla. Ani jim neřekla, že tam třeba jednou přijde. Vyprávěla mi to s uličnickým úsměvem a říkala: „Víte co, Blanko? Mně už je přes 90, mně nikdo nevynadá.“

Míša:
Já mám jednu paní, která mě vždy zahřeje u srdíčka. Je to paní, která neměla děti a manžel už zemřel. Vlastně by se zdálo, že zůstala úplně sama. Jenže za život vykonala tolik dobra, že se jí to vrací a má úplně neuvěřitelnou sociální základnu – od sousedů, kteří ji volají, až po taxikáře, který ji vozí za lepší cenu.

Jaký je váš přístup k udržitelnému životnímu stylu?

Blanka:
Já to mám takhle vlastně celý život. Udržitelně žiju a nemusím nad tím přemýšlet.

Míša:
Omezila jsem fast fashion. Podobně přistupuju k jídlu a když mám přebytky, fermentuju, zavařuju, dávám do mrazáku. To pro mě nebylo samozřejmostí, ale právě pro naše babičky to bylo naprosto přirozené.

Soňa:
Mám to podobně jako kolegyně. Dříve jsem měla pocit, že bych se měla cítit trapně, že nakupuju v second handech, dnes je to vlastně trendy.

Jak se vám líbí sortiment BiOOO?

Blanka:
Mám svou oblíbenou značku. Musím se podívat, jestli jste ji zařadili do sortimentu – pravidelný zákazník zatím nejsem, ale občas jsem u vás něco nakoupila.

Míša:
Ano, sortiment je lákavý, sama ekologickou kosmetiku používám a kupovala jsem tady dárkový balíček pro kamarádku.

Soňa:
Produkty máte krásné – vždy v Karlíně nakukuju za vitrínu a pak musím odejít, protože se bojím, že by se mi to zvrhlo a nakoupila bych spoustu věcí. Moc se mi líbí způsob, jakým to děláte.

Chtěly byste něco na závěr vzkázat čtenářům?

Míša:
Aby si všímali seniorů kolem sebe. Pro starší lidi je i malá pozornost opravdu velká věc.

Soňa:
S tím plně souhlasím a přidala bych ještě obrácený pohled na věc. Vztahy nejsou jednostranné a i starší lidé by měli jít naproti těm mladším. Je to o vzájemném dialogu a respektu, bez ohledu na věk.

Blanka:
V první řadě opečovávejte sami sebe, až pak můžete pomoci někomu jinému. Buďte laskaví sami k sobě.

Děkujeme za milý rozhovor. Kdybyste chtěli nadaci podpořit, jako dobrovolníci, ambasadoři nebo finančně, podrobnosti naleznete na webu Krása pomoci.