zdroj: biooo.cz - Mája Ráblová
V dalším díle o Bachovkách vás seznámíme se skupinou nazvanou „nejistota“. Pojďme se blíže podívat, co jednotlivé esence skrývají a v jakých situacích nám mohou pomoci.
Jak fungují Bachovy květové esence
V každé ze 38 lahviček najdete jednu bylinu/květ, která nám pomáhá přehoupnout se přes konkrétní emoční slabost. Nezbaví nás toho, co nám dělá potíže, ale vibrace rostlin nám pomohou, abychom se se situací sami a s vnitřní silou konečně vypořádali. Dr. Bach je pro jednoduchost rozdělil do sedmi skupin po sedmi různých emocích, vlastnostech. Najdete zde popis jak negativního stavu, kdy s danou emocí neumíme nakládat, tak pozitivního stavu, kdy naopak umíme zacházet se sebou a se svojí vnitřní silou. My vám přinášíme první z nich, a tou je skupina strach.
CERATO
Cerato neboli rožec je keř, který kvete nádhernými modrými květy. V češtině se mu někdy také říká olověnec. Lidé typu Cerato neustále hledají potvrzení svých pocitů u svého okolí. Nevěří sami sobě a svému vnitřnímu vedení. Stejně jako olovo nemá v lidském těle žádnou fyziologickou funkci a je silně toxické, nejistota tohoto typu silně narušuje schopnost věřit vlastnímu úsudku. Tito lidé neustále vyhledávají nejrůznější přednášky, semináře či se stále dokola vyptávají svého okolí na doplňující informace, protože čekají, že dostanou odpověď, kterou chtějí slyšet a podle které by se mohli zařídit. Většinou toho opravdu hodně ví, mají spoustu informací, ale neumí je použít v souvislostech, protože hledají jeden jediný směr, který bude dokonale pravdivý.
Tato nejistota zařídit se podle svých pocitů a své hlavy se ještě prohlubuje, jelikož okolí nám vždy poradí jen to, co je v souladu s jejich vnitřním vedením a co je z jejich pohledu to nejlepší. Takový člověk se pak lehce dostane do vlivu silnějších osobností, ale sám je nešťastný. Pravda se totiž nikdy ve vnějším okolí najít nedá. Jeho pocit nedůvěry narůstá, což vede k dalšímu vyptávání. Bojí se, že kdyby skutečně uvěřil sám sobě, že se splete nebo že se mu okolí vysměje.
V pozitivním potenciálu Cerato se řídíme svým vlastním vnitřním vedením, nenecháme se zvyklat okolím a jejich rozličnými názory. Víme, že svým pocitům můžeme důvěřovat a že nás vedou k našemu cíli. Nebojíme se udělat to, co je podle nás to nejlepší, i když nemáme veškeré informace.
Ve zkratce: nejistota ohledně našeho vnitřního vedení a úsudku, která vede k neustálému hledání a potvrzení pravdy ve vnějším okolí.
Co umí: následujeme své pocity. Víme, že jim můžeme důvěřovat a že nás neomylně vedou k cíli.
GENTIAN
Gentian neboli hořec nahořklý je vhodný pro všechny se slabou vůlí. Věděli jste, že barvou vůle a sebeprosazení je žlutá, která odpovídá žaludku, a že žaludek léčíme hořkými bylinami? Ve chvíli, kdy se lidem typu Gentian objeví na cestě překážka, sklopí hlavu a nechají příležitost upláchnout s vysvětlením, „ že to tak asi nemělo být,“ namísto toho, aby sebrali svou vůli a kreativitu a vrhli se do boje s tím, že si cestu k cíli najdou. Charakteristický je pro ně přehnaný fatalismus. Svůj život nedrží ve vlastních rukách, situaci většinou jen odevzdají osudu a nic nepodniknou. Čekají na dokonalé podmínky a myslí si, že jen perfektní průběh cesty znamená, že jdou správným směrem. Nemají sílu na to být zodpovědný na svůj život.
V pozitivním potenciálu tito lidé ví, že jen oni sami určují svou cestu a že svůj život drží pevně v rukou. Nenechají se zastavit na cestě k cíli, který si vytyčili. Aktivně se podílí na jeho dosažení.
Ve zkratce: neschopnost postavit se překážkám a jít si za svým, pokud se to samo nestalo, nemělo to tak být.
Co umí: máme sílu a vůli dosáhnout svého nehledě na okolnosti, protože jen my víme, co chceme a za tím si jdeme.
GORSE
Gorse neboli hlodáš evropský je jasně žlutý keř. Dr. Bach tuto esenci nazval „sluncem pro duši“. Je pro všechny, kteří už ztratili veškerou naději a víru na zlepšení. Celé situaci vládne hluboký pesimismus a depresivní pocity. Tito lidé si myslí, že už jim nic nepomůže, skutečně nevěří, že se situace může změnit a zlepšit. Nevidí žádný smysl ani konec ve zlu, které se jim děje. Charakterizují je myšlenky typu „bůh na mě zapomněl“, „mně už nic nepomůže“. Nacházejí se ve stavu naprosté bezvýchodnosti, nevidí žádný směr, cíl ani smysl. Do takového stavu se může dostat člověk po těžkém životním období, které ho úplně vyčerpalo a dotyčný nemá žádnou sílu pro nový začátek. Týká se to i lidí, kteří se dlouhodobě starají o nemocného a míra vyčerpání a náročnosti takovéto situace jim vzala poslední zbytky naděje na jakékoliv zlepšení.
Gorse nám v takovýchto chvílích dodá to nejdůležitější – naději. V těžké situaci uvidíme její hluboký smysl, víme, že nic se neděje jen tak pro nic za nic a hlavně, že všechno zlé jednou skončí, i když nám se to teď tak nejeví.
Ve zkratce: naprostá beznaděj a bezvýchodnost situace, dotyčný nevidí žádný smysl ani naději.
Co umí: vnáší do duše slunce, naději a víru na zlepšení. V těžké situaci uvidíme její hluboký smysl.
HORNBEAM
Habr obecný je pro všechny, kteří směřují k vyhoření. Míra úkolů a denní rutiny se stává vyčerpávající a i když má dotyčný dobrou vůli udělat potřebné, nemůže se k činnosti přemluvit. Všechno odsouvá na později, ruší schůzky a hledá si nejrůznější důvody, proč ještě počkat. Člověk ví, co má dělat a co se od něj očekává, ale nemá nejmenší vnitřní zájem úkol splnit. Takovýto stav nastává při dlouhodobé nerovnováze mezi odpočinkem, radostí a osobním životem, a prací a povinnostmi na straně druhé.
Volání duše se nedá jen tak umlčet a přebít přemírou povinností a přetechnizovaného světa, který nás odvádí od našich přání, snů a vášní. Volání duše se jednou prostřednictvím těla projeví a její intenzita bude taková, s jakou jsme ji předtím ignorovali. I když se stavy jako deprese, vyhoření nebo únavový syndrom můžou zdát jako veliký problém, ve skutečnosti si tak duše pomáhá, aby mohla znovu načerpat síly. Jednoduše vypne tělo a člověku v takovém stavu většinou nezbude nic jiného než odpočívat, chodit ven a dělat si radost, protože nic jiného ho v denním životě neudrží. A to je vlastně dobře.
V pozitivním stavu Hornbeam dokážeme nastolit rovnováhu mezi prací a naším osobním životem, v zatuchlé rutinně zavane opět čerstvý vítr.
Ve zkratce: neschopnost dokončit nebo se nadále věnovat rutinním úkolům, mentální vyčerpání.
Co umí: dokážeme vnést rovnováhu do našeho života, stejně jako energii vydáváme, ji opět umíme načerpat zpět z činností, které nám přináší radost. Přináší novou energii do běžného života.
SCLERANTUS
Chmerek roční je jeden z nejrozšířenějších plevelů na našich polích. Jako rostlina má více lodyh, které se různě větví, a spoustu drobných květů ve svazečcích. Člověk typu Sclerantus neví, co chce. Množství variant a možností ho ochromí tak, že než by si vybral špatně, to si radši nevybere vůbec. Z obavy, že by si mohl špatným výběrem nechat upláchnout budoucí lepší řešení, zůstane stát na místě. Takovéto chování se netýká jen důležitých životních okamžiků, ale i naprosto běžných denních rozhodnutí. Mám si v tomto obchodě koupit tuhle bundu, která mi sedí, nebo radši počkat, co kdyby se někde objevilo něco extra? Je lepší tahle nebo tamta barva? Mám se teď věnovat téhle práci nebo zkusit tamten kurz? Nebo oba najednou? Co bude pro mě v budoucnu lepší? Tyhle a mnoho dalších otázek člověk typu Sclerantus není schopný rozlousknout. Nedokáže rozlišit, kde leží jeho těžiště zájmů, co je pro něj důležité. Dnešní svět skýtá mnoho možností a rozličných cest, ale nejde je stíhat všechny najednou. V jednu chvíli našeho života si musíme vybrat, po které cestě půjdeme.
Tito lidé pod tíhou své nerozhodnosti trpí a jejich rozpolcenost je vyčerpává. Strach ze špatného rozhodnutí je nakonec dotlačí k pasivitě. Nepomáhá tomu ani okolí, které vnitřní nerozhodnost dotyčného cítí a jejich reakce jsou většinou vágní, což dotyčného ještě více rozhodí.
V pozitivním potenciálu víme, co od života chceme a proto si s množství nabízených řešení dokážeme vybrat to, které je pro nás nejlepší a je v souladu s našimi cíli.
Ve zkratce: vnitřní nerozhodnost a strach ze špatných rozhodnut, které nakonec vyústí v pasivitu a napětí.
Co umí: víme, co od života chceme a kde je naše těžiště zájmů a podle toho také dokážeme zvolit.
WILD OAT
Sveřep větevnatý nám pomáhá najít smysl našeho života. Na rozdíl od Sclerantuse, který se bojí rozhodnout a trpí nejistotu, Wild oat přetéká ambicemi a touhou něco dokázat. Má pocit, že jeho osobnost a talenty vyžadují nějaké mimořádné poslání. A právě tyto ambice mu zabraňují vidět to, co je pro něj v danou chvíli to nejdůležitější, takže se stává neustálým hledačem svého štěstí. Skáče od jednoho k druhému a očekává, že se hned projeví smysluplnost jeho cesty a že vše bude hned naplňující. Wild oat hledá své životní naplnění a otázka „Kdo jsem?“ je pro něj velice důležitá.
Tento stav může postihnout jak mladého člověka, která právě hledá své místo na slunci, tak dospělého, který se nějakým způsobem snaží vyrovnat s vnitřní nenaplněností a prázdnotou. Ve všech případech Wild oat v obdobích změn a hledání nových směrů pomáhá rozhodovat se podle svého cítění bez přehnaných ambicí a požadavků na výsledek, protože jen v uvolněném stavu cítíme, co je pro nás teď to nejdůležitější a tak se také ve správnou chvíli ocitneme na správném místě.
Ve zkratce: ambice a pocit důležitosti životního poslání brání ve schopnosti v klidu se věnovat tomu, co je pro mě teď to nejdůležitější.
Co umí: v klidu a s rozvahou se věnujeme tomu, co je pro nás nejlepší, protože víme, že naplněný přítomný okamžik nás vždy zavede ve správný čas na to správné místo.
