Pobyt ve tmě

5,0 5
27

Pobyt ve tmězdroj: unsplash.com

Došli jste do bodu, ze kterého se ne a ne posunout dál? Slyšeli jste někdy o pobytu ve tmě? Je to velmi silný zážitek, ale určitě ne pro každého. Nabízím zde tedy svůj příběh o tom, jak jsem si dovolila skrze pobyt ve tmě milovat se. A ne jen to.

Co je to vlastně pobyt ve tmě

Pobyt ve tmě - pro někoho šílenost pro někoho jediné východisko ze situace. Nečekejte žádné magické seance. Jedná se vlastně o takový obyčejný pobyt až na malý rozdíl - všude kolem vás je tma. Nová, "temná" situace může leckoho vyděsit, ale nakonec je to jen o zvyku. Máte svůj prostor, své bezpečí, denně jídlo a hodně, opravdu hodně času přemýšlet.

Pro koho je vhodná terapie tmou

Ptáte se, zda je pobyt vhodný pro vás? To nikdo kromě vás neví. Musíte tak nějak vnitřně cítit, že je to to jediné, co momentálně chcete. Nebezpečí tam žádné nehrozí, ale přece by měl být člověk dosti uvědomělý, aby celý pobyt absolvoval. Hledáte odpočinek nebo rozhřešení? Tady je obojí možné. Pobyt se ovšem nedoporučuje v případě psychických poruch, obzvlášť při schizofrenii. Také v případě panických strachů či klaustrofobie. Tma může vyvolat různé duševní stavy a někdy může být těžké celou situaci zvládnout. Pokud máte dojem, že byste tmu chtěli prožít s někým, také to není problém. Jsou možné i párové pobyty a kdo ví, třeba pak člověk na partnerství pohlíží úplně v jiném světle. :-)

Co se s vámi děje během pobytu ve tmě

Během pobytu prožívá člověk několik fází - od paniky, strachu, očekávání, nervozity, radosti po naprosté vypnutí a seskupení myšlenek. Vzhledem k tomu, že máte prostor pouze pro sebe, člověk přemýšlí nad mnoha věcmi. Součástí pobytu je vždy předem domluvená strava, pití, hrací nástroje, občas i něco na cvičení a malé rádio. Jistý režim tam tedy panuje. Každý den vám totiž váš průvodce tmou donese jídlo a pokud máte potřebu s ním sdílet vaše pocity, máte tu možnost. Někdy chce být člověk sám, jindy je vděčný za sdílení. Čas plyne a vy se učíte sžít s neproniknutelnou tmou.

Jak prožila terapii tmou naše vedoucí prodejny Eliška

Potřebovala jsem čas, čas pro rozhodnutí, že jsem uzrála. Přešel podzim, zima a v hlavě jsem si stále nesla myšlenku na prožitek jít si “odpočinout” do tmy. Je tomu rok, co jsem pobyt absolvovala, a já se chci ohlédnout za tím vším. Pojďte se se mnou na chvíli ponořit do tmy.

Pobyt ve tmě

Hodně jsem k pobytu pročetla, ještě víc snad shlédla. Pečlivě jsem si vybírala místo, kde budu chtít prociťovat tmu. Táhlo mne to ke kořenům do mého rodného kraje, takže nakonec rozhodování nebylo tak náročné. Chatky byly v zahradě u potůčku u lesa pod vysokými stromy. Nikdy nezapomenu, jak jsem si užívala tu chvíli, když jsem vyšla, sedla si do vysoké trávy, slunce zářilo na obloze a tráva se pohupovala ve větru…

Když jsem se ocitla poprvé ve tmě

Jsem tu, místnost tak akorát, natáhnu ruce a dotýkám se stropu. Hned vedle je chodbička s WC a sprchovým koutkem. Vše je mi tak cizí, trochu stísněné - ale co víc člověk k pobytu ve tmě vlastně potřebuje? Dostávám pokyny, prohlížím si, kde co je, ukládám oblečení a zapaluji svíčku. K posteli si dávám skicák a pastelky. Tak, nádech - jsem připravená, sfoukávám svíčku a je TMA.

Nevěřícně mžourám, přivírám oči, napínám čelo a uši. Tma je neproniknutelná. V hlavě mi duní (jako když se po hudebním festivalu ocitnete v tichu), je to neuvěřitelné. Později se od mé průvodkyně dozvídám, že je to zvuk Země, ale při každodenní rutině, všech zvucích a elektrických přístrojích to nemůžeme prostě slyšet. Ač jsem si řekla, že nebudu mít očekávání, přesto tam nějaká byla. Nakonec vše bylo jinak a dělo se tak, jak mělo. První den (nebo noc - po prvním spánku totiž absolutně ztrácíte pojem o čase) jsem hodně spala. Samotnou mne množství spánku překvapilo, ale zdálo se, že tělo ví, co dělá. Jako by se připravovalo na ty nekonečné chvíle, kdy se mi v hlavě budou rojit různé obrazy a mysl bude běžet na plné obrátky.

Hodně jsem meditovala, občas kreslila či zapisovala pocity. Také jsem cvičila pozdrav slunci a 5 Tibeťanů. Po nějaké době jsem už znala přesně, kolik kroků je to od křesla k posteli, kolik od radiátoru do chodby atd. Zdálo se, že oči si výborně přivykly tmě - pro mne zajímavé bylo to, že i přes absolutní černo jsem stále měla potřebu zavírat oči. Bylo mi to prostě příjemnější. Minuty, hodiny, snad i dny utíkaly. Jediným pevným bodem byly návštěvy mé průvodkyně pobytem ve tmě. Jednou denně mi nosila pití a jídlo v ešusu (to byl nádherný návrat do dětství). Jinak jsem měla k dispozici stále čerstvé i sušené ovoce a oříšky. Překvapivě jsem toho moc nejedla, ač bylo vše neskutečně dobré. To byste ale nevěřili, jakou extázi zažívají při tmě chuťové buňky. Vychutnávala jsem si každé sousto! Nejspíš, jak se člověk tak fyzicky nenamáhá, nemá potřebu jíst. Často jsem si tak připadala jako medvídek v hibernaci.

Měla jsem hodně času na zpracování věcí, které mne již dlouho trápily. Každou myšlenku jsem chytila a prozkoumala. Procítila jsem si všelijaké situace a učila se aplikovat 6 ctností srdce. Občas jsem byla překvapená, jak silné, čisté a pro mne neukotvené pocity jsem místy prožívala. Všeho, čeho jsem se bála, vyplulo tiše na povrch a bylo to tam. Nejhorší byl pocit, že jsem tam jen já. Nikdy bych nevěřila, jak těžké je postavit se sama sobě. Konfrontace to byla nevyhnutelná a nutná. Pocit zvládnout všechny emoce byl nakonec tak osvobozující. Ano, potřebovala jsem totální “restart”. Zavřít za sebou dveře a vyjít jako ne nový, ale více připravený člověk. Můj původní plán byl na 6 nocí, vyšla jsem ale po 5. Cítila jsem, že to, pro co jsem si přišla, už mám.

Jestli vás zajímá zda jsem měla nějaké halucinace, lucidní snění, vidiny atd., tak ne - nic z toho. Má mysl toho měla tolik na zpracování, že nebyl na nic jiného čas.

Když jsem vyšla ze tmy

Konečně zapaluji svíčku. Nebo bych snad ještě radši byla ve tmě? Nevím, mám najednou strach, vše tak důvěrně známé, místo, kde je mi tak dobře, bych měla najednou opustit a vrátit se do té neskutečné reality? Chci to? Musím. Chvilku se rozkoukávám, připravuji se a pomalu beru za kliku. Světlo mne bodá do očí, cítím čerstvý vzduch, slyším zpěv ptáků, šumění stromů a všechno je tak neskutečně krásné. Sednu si do trávy, po tváři se mi koulí slzy a cítím obrovskou vděčnost za Zemi jako takovou - jak je krásná, majestátní a jak nádhernou máme přírodu.

Najednou jsem to věděla. Musím děkovat za každé nové ráno. Musím se mít ráda. Ne vlastně, chci a budu se mít ráda! Co je na tom, že nemám míry modelky, že se mi klepe břicho, že neumím 3 cizí jazyky, že nenosím značkové oblečení, že nejspíš pro spoustu lidí nejsem ideální. Občas nedopnu kalhoty, někdy sním na posezení tabulku čokolády. Občas mám nepořádek v kuchyni. Nic z toho ale nevadí. Děkuji za to, jaká jsem. Jsem to totiž JÁ. Mám zdravé ruce, nohy, slyším, vidím a mluvím. O nic jiného tu nejde. Člověk neustále po něčem touží, chce dosáhnout výš, má dojem, že je nedokonalý. Neumí se pochválit a při tom stačí tak málo - procítit tu hlubokou lásku, kterou v sobě máme.

Ve tmě něco odešlo, ale mnoho nového jsem tam našla. Cítila jsem se jinak. Byla jsem najednou jako vyměněná a stále si to musím připomínat, jelikož v dnešní době není lehké si tyto pocity uchovat. Věčný koloběh vás nemilosrdně semílá, vy se ani nenadějete a už v tom jedete znova. Práce, úklid, vaření, povinnosti, spánek a zase nanovo.

Neříkám, že je to jednoduché - co taky dnes je, ale nejdůležitější jste vy. Jistě, někdo by mohl namítnout, že pokud jsou děti tak ony, ale nemyslím si. Opravdu jste to vy samotní. Nic totiž pak nemůže šlapat tak, jak má, pokud nejsme spokojení. Už teď vím, že se do tmy ještě někdy vrátím. Sice netuším, co si odtamtud odnesu, ale momentálně mám pocit, že vše je dobré a na správné cestě.

Tenkrát před pobytem ve tmě jsem zrovna odešla z práce, která mi sloužila jen pro obživu, jinak mi nic nepřinášela a stále více jsem v ní byla nespokojená. Vlastně i všechny mé předchozí se neslučovaly s mým vnitřním cítěním a touhou. Teď pracuji s přírodní kosmetikou, mám více času na sběr mých milovaných bylinek, zavařuji, vyrábím domácí mastičky, oleje a sirupy. Doma se mi všichni smějou, ale co! Mé srdce štěstím plesá a tak to má být.

Všem, co váhají či mají ze tmy strach, moc takovou dovolenou doporučuji. Je to krásný zážitek a jsem vděčná, že jsem si to umožnila. Nebojte se překročit své komfortní zóny.

Jak se vám článek líbil?