Děti a bachovky

5,0 5
5

Děti a bachovkyzdroj: shutterstock.com

Každý, kdo narazil někdy na nějaké informace o Bachových květových esencích jistě také slyšel, že jsou velmi vhodné pro malé děti. Samozřejmě hlavně proto, že bachovky nemají absolutně žádné vedlejší účinky a jedná se o naprosto čistý produkt (i ta brandy, ve které jsou konzervované, je bio :-) ). Proto jsou také u maminek malých dětí velmi oblíbené, nicméně vzhledem k tomu, že je neindikujeme na nějaký fyzický symptom, jak je tomu u běžných léků, tak jak vlastně určit, co naše děťátko zrovna potřebuje? Zvlášť, pokud ještě nedovede mluvit? Ono se sice říká, že matka dokáže přesně vycítit, co její dítě potřebuje, jenže on nám do té intuice tak často a tak nahlas žvaní rozum, že většinu času je dost těžké určit, kdo je kdo.

Přejít na sekci článku:

Jak vybírat bachovky pro nejmenší děti

Velké děti, které jsme od malička učili vyznat se správně v emocích a pocitech, si samozřejmě budou schopné vybrat bachovky samy - buď nám povědí, co je trápí nebo jsou prostě intuitivně schopné si vybrat, co potřebují. Ale i maličké děti nebo miminka v případě nepříjemné fyzické nemoci mohou mít z Bachových esencí velký prospěch a tam už musí zasáhnout svým výběrem rodič, ideálně matka. Nediskriminujeme otce kvůli nějakým feministickým tendencím, ale prostě proto, že dítě velmi výrazně reaguje na matčin emocionální stav a dokonce s ní často její emoce prožívá, aniž by se na tom nějak aktivně podílelo. Čím menší dítě, tím silnější spojení. Velmi silně propojeni s matkou jsou pak samozřejmě jedináčci a také prvorozené děti. Takový ten pocit, že vám to dítě snad čte myšlenky nebo že udělá schválně to, čeho se v daný moment nejvíc obáváte nebo vás to dokáže nejvíc naštvat, tak to je přesně ono. Takže v podstatě můžeme říct, že pokud vybíráme bachovky pro nejmenší děti, tak nevybíráme pro děti, ale pro maminku.

Jak vybírat bachovky pro nejmenší dětizdroj: biooo.cz - Mája Ráblová

Jenže dítě má horečku a maminka nic, tak co s tím… Nejprve si musíme uvědomit, jak to vlastně celé funguje a jak je možné, že se matčin psychický stav může projevit jako fyzická nemoc dítěte. Zjednodušeně můžeme říct, že zatímco matka ví, proč se cítí tak a tak a často jí díky racionálnímu vysvětlení emoce nijak závažná nepřijde a snáší ji dobře, tak dítěti je to racionální vysvětlení odepřeno a prostě vnímá jen emocionální stav, který navíc není jeho. Pěkně to je vidět u strachu z nějaké konkrétní příčiny. Matku čeká situaci, která v ní vzbuzuje obavy. Jenže ví, o co jde, ví, proč se bojí a možná si je i vědoma toho, že ten strach je zbytečný. Všechny tyhle věci, které jsou ale už produktem rozumové analýzy situace, jí pomáhají emoci buď zvládnout nebo ji odsunout (to častěji). Jenže dítě už nic z toho nevnímá, prožívá pouze ten strach a obavy. Neví z čeho a neví, odkud to přichází, neboť jemu samotnému se nic špatného neděje. Takže emoce nedokáže nijak zpracovat, prožít nebo si říct o podporu a to vede k fyzickému symptomu. Je to podobné, jako když nás rozbolí hlava z abstraktního pocitu, že “je toho prostě moc”. Pokud by před námi stál konkrétní problém, byť značný, který bychom museli řešit, tak nás hlava bolet nebude, ale bude pracovat na řešení.

Vybrat kapičky pro dítě pak můžeme dvojím způsobem. Pokud se alespoň trochu vyznáme v symbolickém významu nemocí nebo máme někoho, kdo nám poradí, můžeme vyjít od symptomu dítěte, který nám pomůže nasměrovat hledání. Jinak zkusme hledat, co té době, kdy dítěti problémy vypukly, předcházelo, co nás vyhodilo z rovnováhy, co jsme řešili… Děti reagují na to, co se jich nějak týká, takže to, že autu propadla pojistka, je nejspíš nevzruší, ale pokud to znamená, že kvůli tomu nepojedete na plánovaný výlet, tak to je něco jiného. A každý, kdo má děti, dobře ví, že se mu toho děje skutečně málo, co by se jich nějakým způsobem netýkalo. Velmi častou příčinou je vnitřní konflikt matky, která je rozpolcena mezi “chci” a “měla bych” (horečka), vnitřní napětí způsobené úzkostí a obavami (průjem), neschopnost vyjádřit svoje skutečné pocity, říci si o pomoc nebo podporu (zvracení). To nám poslouží jako startovací můstek k tomu, abych definovali stav, na který budeme vybírat bachovky.