Rakytník: jídlo, rostlina nebo všelék?

Rakytník: jídlo, rostlina nebo všelék?zdroj: shutterstock.com

V dnešní době už nejspíš každý ví, jakou rostlinu si představit, když se řekne rakytník. Setkáváme se s ním především v podobě rakytníkového oleje, šťávy, džemu či rakytníkové tinktury. Také se přidává do krémů. Latinský název rakytníku řešetlákového je Hippophae Rhamnoides. Pochází z řečtiny a znamená "třpytící se kůň". Dávní Řekové totiž zjistili, že zvířata, v tomto případě koně, která se pásla v oblastech, kde rostl rakytník, zdravě přibírala na váze a jejich srst měla krásný lesklý nádech.

Rakytník je cévnatá dvouděložná rostlina, opadavá dřevina, která tvoří keře nebo malé stromy. Může však dorůst i do výšky 10 metrů. Rostlina má nažloutlé květy a oranžové plody. Svůj původ má v Číně, Mongolsku, Nepálu a Indii. V současné době je velice hojně pěstován v Evropě i v Asii. V Čechách se pěstuje pro okrasu a rovněž jako ovoce.

Přejít na sekci článku:

Zpracování rakytníku

Zpracování rakytníkuzdroj: shutterstock.com

Rakytník kvete od března do května. Plody jsou peckovice žluté, oranžové až červené barvy. Mají olejovitou dužinu. Plody zrají od srpna do září a vydrží dlouho do zimy. Jelikož rakytník řešetlákový potřebuje slunce, roste často v přímořských oblastech. I proto má, například v angličtině název sea-buckthorn (mořský řešetlák, thorn je trn). Setkala jsem se s ním v obrovském množství v severním Holandsku na dunách. V této placaté zemi ho zase nazývají duinedoorn, v překladu to v podstatě znamená "trny na dunách" :-) Roste však i ve vnitrozemí, protože je velmi odolný.

Rakytník se využívá zejména kvůli vitaminům, které jsou obsaženy v dužině jeho plodů. Kdysi se nejvíce používal na Sibiři, kde se běžně nechával přes zimu ladem. Plody tak vlivem podnebí zmrzly a mohly se sklepat do pytlů a odvézt ke zpracování. Ostatně i dodnes je olej z rakytníku od dodavatele sibiřské kosmetiky Natura Siberica velmi vysoké kvality. V našich podmínkách je zpracovávání rakytníku řešetlákového poněkud komplikovanější. Nejdříve se při sklizni ostřihávají větve, na kterých jsou plody. Poté dochází k zmražení těchto větví, aby se plody mohly setřást a následně zpracovat.