zdroj: unsplash.com
Zapálení vykuřovadla a vlastní vykuřování je jednou z nejstarších rituálních a magických praktik v historii lidstva. Šamani se díky stoupajícími kouři z rozmanitých dřev, pryskyřic i listí dostávali do transu. Věštkyně, aby se dostaly do extáze, inhalovaly kouř látek, jež mění vědomí. Kněžky a kněží zase pálili všelijaké pryskyřice, aby se propojili s božstvy. Vykuřovadla sloužila k čištění chrámů i obydlí.
Vonnými dýmy z různých bylin, dřev a pryskyřic se vždy čištily chrámy i lidské příbytky. Jedinci, kteří onemocněli, nebo se stali posedlými, procházeli očistou prostřednictvím kouřových látek. Vonícímu, někdy možná i trochu zapáchajícímu kouři se přisuzovaly kouzelné i léčivé vlastnosti. Prostě a jednoduše řečeno: Aromatické či omamné substance byly vždycky velmi žádaným artiklem, navíc byly skutečně posvátné a považovaly se za vzácné poklady.
Dodnes vdechují asijští šamani jalovcový kouř, Indiáni z prérie vůni pelyňku a současně s tím vzývají Velkého Ducha. Při církevních obřadech se dosud vykuřuje kadidlem. I v současné době se v Indii a Japonsku vyrábějí různé druhy vykuřovadel. Posvátného a očistného kouře se ovšem využívá i ve střední Evropě. Nejčastěji se jedná o kadidlo, myrhu nebo cedr, ale existuje další nepřeberné množství vykuřovadel i různých směsí.
Dost často se druh vykuřovadla volí podle konkrétního astrologického znamení, planety či podle čakry, kterou je třeba vyčistit a harmonizovat. Nesmíme však zapomenout na to, že vykuřovadla a vykuřování samotné vychází z odborných disciplín, jakými jsou botanika, alchymie či chemie, medicína, historie a zároveň je zahaleno tajemstvím. Svět vůní je jedna z cest, jak se přiblížit přírodě a dostat se do jejího srdce. Staňte se tedy i vy opět dětmi a pojďte se společně se mnou vydat na dobrodružnou pouť za těmi nejstaršími přírodními produkty.
K čemu všemu jsou vykuřovadla určena?
1. K navázání kontaktu s božstvy, duchy i démony
2. K obětování bohyním a bohům
3. K získání kontaktu s našimi předky
4. K doprovázení mrtvých na onen svět
5. K zapuzení zlých duchů a ochraně před nimi
6. K vyzdvihnutí modliteb
7. K podpoře meditace
8. Ke zvýšení vlastní aktivity a posílení vitality
9. K vyvolání zamilovanosti nebo lásky
10. K provádění magických obřadů
11. K dezinfekci a čištění místností
12. K dosažení změny vědomí a ke změně nálady
13. K léčení nemocí nebo zahnání jejich příčin
14. K dosažení medicínských či terapeutických účinků
15. Ke konzervaci potravin
16. K parfemaci vlasů a oblečení
17. K zábavě a radosti
Kouř je podle některých potravou bohů, přičemž duše kouřových látek, osvobozena transformační silou ohně se zvedá k nebi, kde zkapalní a stává se z ní nektar, jenž popíjejí samotní bohové. Kouřové substance nejsou používány jen k vykuřování, nýbrž i k účelům zdravotním či technickým. Většina rostlin určených k vykuřování patří vlastně k posvátným bylinám.
Jaká jsou nejznámější vykuřovadla?
Kadidlo - pravé kadidlo, Olibanum neboli biblické kadidlo je zlatožlutá, vonící pryskyřice z kadidlovníku patřící k nejuctívanějším vykuřovadlům. Při obřadech ho využívali Hebrejci, Asyřané, Arabové, Řekové i Egypťané. Kadidlo je též důležitým léčebným prostředkem. Má hřejivou a adstringentní sílu, eliminuje oční zákaly, hojí rány, boláky, působí proti výronu a chrlení krve. Je silně stimulující. Přidává se do přípravků působících na hrtan a některé vnitřní orgány. Kadidlo se rovněž přidává do kosmetiky, existuje ve formě éterického oleje, jenž je součástí parfémů. V rámci TČM působí při menstruačních bolestech, kašli, bolestech podbřišku a onemocnění kůže. Posiluje hlavu, smysly a rozum, posiluje srdce a čistí krev. Čistí auru a psychiku. Indické kadidlo zabírá při bronchitidě, kašli, horečce, zápalu plic, bolestech zubů, nádorech či na zklidnění žaludku.
Myrha - ve starověku vedle olibana jedno z nejdůležitějších vykuřovadel, které bylo zasvěceno egyptské bohyni Hathor a v mytologii bylo spojeno s Afroditou. Myrha bývala součástí posvátné masti a svatého kadidla. Má hřejivou, lepivou, omamnou, vysušující a adstringentní sílu. Egypťané ji využívali při balzamování mumií. Asi jí bylo nabalzámováno po smrti i tělo Ježíše. Ovlivňuje menstruaci a plod, otevírá dělohu. Ve formě pilulek se používá při dušnosti, kašli, průjmu a úplavici, ledvinových bolestech, ale též v příp. bolestí břicha. Působí rovněž proti zimnici a horkosti v hlase, odstraňuje zápach z úst a eliminuje červy. Myrhou se zasypávají rány a hojí zanícené uši. Omlazuje tělo i ducha, je součástí ajurvédské medicíny. Často se mísí s olibanem a jinými pryskyřicemi, protože nemá při vykuřování výrazné aroma.
Dračí krev - byla používána stejným způsobem jako arabská guma a společně s ní tvořila základ vykuřovadla. Jedná se o pryskyřici z palmy dračince, červenou mléčnou mízu, která vytéká po poranění kůry stromu Croton lechleri. Indiáni Quiché v Guatemale dodnes používají krvavě červený latex k rituálnímu vykuřování. Dračí krev slouží hlavně jako pojidlo pro éterické oleje a čerstvé pryskyřice. Peruánský latex je významným prostředkem proti některým druhům rakoviny. Posiluje imunitu, má silné adstringentní účinky a dobře působí v příp. průjmových onemocnění.
Damiána - je malá, žlutě kvetoucí, silně aromatická rostlina, z níž se vyrábí likér s afrodisiakálními účinky. Indiáni ji využívali ve formě čaje nebo vykuřovadla jako prostředek proti astmatu. Působí i při bolestech hlavy, přičemž se má inhalovat spolu s éterickým olejem. Damiána zabírá při začínajících onemocněních z nachlazení či při nevolnostech. Je vykuřována při obřadech spojených s Panem, Venuší nebo pro lásku. Při vykuřování má bylinnou, sladkou, velmi charakteristickou vůni. Často se mísí s kopálem. Damiána je výborné tonikum a stimulant, působí dobře při menstruačních bolestech a křečích. Ovlivňuje náladu.
Kopál - je přírodní pryskyřice z různých tropických stromů. Mexické druhy kopálu voní podobně jako olibanum. Pravý kopál má bílou barvu a příjemnou vůni. Aztékové věřili, že kopál ochraňuje před nemocemi a využívali ho proti bolestem zubů, při průjmu a chrlení krve. Mayové bílou pryskyřici kopál označovali jako "mozek nebes" a byl pro ně nejvýznamnějším vykuřovadlem k účelům náboženským, magickým i medicínským. Sloužil i k vypuzení plodu z dělohy po potratu. Někteří léčitelé a šamani tuto pryskyřici používají i k věštění. Kopál prý kdysi chránil proti čarodějnictví, amazonští Indiáni ho využívají jako léčiva i vykuřovadla. Některé kmeny kopálem ošetřují nosní dírky při nachlazení. Ve Střední Americe se uplatňuje proti impotenci.
Pelyněk černobýl - patří k nejstarším rituálním rostlinám na světě. Býval nazýván Artemisia, a je spojen s řeckou bohyní lovu, zrození a cudnosti. Patří k nejznámějším prostředkům k urychlení menstruace a kontrole porodu. Vykuřování pelyňku je známé z germánských a keltských tradic. Zaháněl duchy, kteří škodili lidem, chránil proti únavě a kousnutí psem či hadem. Himálajský pelyněk roste ve výškách až 3000 m.n.m. a je zasvěcen hinduistickému bohu Šivovi. Využívá se k léčení, např. při bolestech hlavy i jako vykuřovadlo. Pravý černobýl je nejcennějším léčivem v ajurvédě. Tiší bolest, otevírá a čistí průchody oběhového a nervového systému. V Číně je pelyňku využíváno k moxibusci neboli požehování akupunkturních bodů.
Cedr - je velký strom, z něhož se získává tzv. cedrová pryskyřice. Všechny starověké cedry byly využívány jako léky i vykuřovadla. Existují pouze 4 druhy pravého cedru: libanonský, himálajský, krátkolistý z Kypru a atlaský. Nejkvalitnější cedrová pryskyřice je hustá, průsvitná, silně aromatická, jež zůstává v kapkách a neroztéká se. Má silnou moc, neboť "přivádí živá těla k hnilobě a mrtvá konzervuje". Působí jako prostředek při očních chorobách, zostřuje zrak a eliminuje jizvy. Ulevuje při bolestech zubů, zánětu mandlí a zevně ve formě masti působí při zápalu jícnových svalů, proti početí či při kousnutí hadem. Též hubí štěnice a vši. Mast se dá aplikovat při plicních nádorech, ve formě klystýru vyhání roupy a škrkavky. Himálajský cedr zahání obtížný hmyz, éterický olej je využíván v ajurvédě a lidové medicíně. Jako vykuřovadlo posiluje duši a uzemňuje.
Yerba Santa - je stálezelený keř s tmavě zelenými, vonícími listy. Název pochází ze španělštiny a znamená "svatou bylinu". Této léčivé indiánské byliny, rostoucí hlavně v Kalifornii se využívalo jako léčiva i vykuřovadla. V tradiční medicíně sloužila k léčení nachlazení, chřipky, astmatu, souchotin či revmatismu. Rozdrcené čerstvé listy se přikládaly na bolavé klouby nebo se žvýkaly proti žízni. Některé kmeny yerbu používaly nejen jako rituální vykuřovadlo, ale přidávaly ji do horkých koupelí. Extrakt získaný z listů uvolňuje hleny a působí proti křečím.
Styrax nebo storax - je pryskyřice pocházející z malého stromu ambroně lékařského. Už v antice byl 1 z nejdůležitějších vykuřovadel. V dávných dobách byl styrax hlavním vykuřovadlem pro bohyni Hekaté, kterou v pozdní antice vzývaly ženy jako bohyni věštění. Má hřejivou, změkčující sílu, dobře působící proti kašli, nachlazení, horečce a ztrátě hlasu. Je vynikajícím prostředkem proti zácpě, vyvolává menstruaci a přidává se do různých mastí a posilujících obkladů. Styrax se rovněž zapaluje, suší a spaluje na saze, podobně jako kadidlo.
Santalové dřevo bílé - toto vonné dřevo je jedno z nejoblíbenějších vykuřovadel. Používá se hlavně do směsí. Prášek z bílého santalu působí proti hadímu uštknutí, má moc probudit energii kundalini v oblasti pánve. Santalové dřevo prohlubuje inteligenci, otevírá 3. oko a vyvolává meditaci. Podle indických lidových tradic vůně tohoto dřeva zahání zlé duchy. Staří Egypťané používali santalového dřeva pro jeho aroma při mumifikaci a přidávali ho do vykuřovacích směsí. V oblasti medicíny se santal bílý využívá při horečce, bolestech hlavy a otocích, santalový éterický olej se vtírá při problémech s pokožkou. V aromaterapii slouží bílý santal jako prostředek při onemocněních dýchacích cest a působí afrodisiakálně. Používá se i do kosmetiky.
Santalové dřevo červené - je od védských dob považován za bratra bílého santalovníku. Má podobné vlastnosti jako bílý santal. Ovšem bílý má silnější účinky vnitřní a červený santal působí lépe zevně. Toto dřevo se nejčastěji používá jako zkrášlovací a barvicí přísada do vykuřovacích směsí. Působí jako afrodisiakum, pasta z červeného santalu se nanáší na čelo při bolestech hlavy.
Šalvěj bílá - už staří Římané používali šalvěj jako všelék. Keltští druidové předpokládali, že šalvěj probouzela mrtvé zpět k životu. Ale to se zřejmě jednalo o jiný druh šalvěje. Na základě lidového léčitelství v Německu i Anglii je šalvěj považována za svatou bylinu, ve Švýcarsku zahání démony a zaklíná duchy. Šalvěj dokáže osvobodit ducha od rušivých emocí a nastolit jasno a klid. Proto je šalvěj skvělým vykuřovadlem, vhodným k askezi a meditaci. Šalvěj bílou používali kalifornští Indiáni při svých obřadech už v předkolumbovských dobách. Šalvěj ve formě svazečků z listí a větviček rovněž čistí prostor od škodlivých vlivů a dobře doprovází při modlitbách. Jedlá semena bílé šalvěje se vykuřovala v příp. nachlazení, semena a listí se vykuřovaly a inhalovaly v potních chýších. Při vykuřování má bílá šalvěj podobnou vůni jako pelyněk. I další Indiáni z jihozápadu používali různých druhů šalvěje jako rituální a medicínská vykuřovadla. Působily např. při epileptickém záchvatu, bezvědomí či při nachlazení.
Mastix - je pryskyřice z kůry stromu pistácie lentišku. Už v době starověku byla ceněna pro své léčivé vlastnosti. Nejlepší mastixové stromy rostou na řeckém ostrově Chios. Mastix je světle žlutá, průhledná, relativně tvrdá pryskyřice, jež se získává naříznutím kůry. Masticha posiluje žaludek, působí proti kašli a chrlení krve. Přimíchává se do prostředků péče o dutinu ústní, stahuje dásně a působí proti parodontóze. Mastix byl pravděpodobně tajnou přísadou egyptských vykuřovacích směsí kyphi. V Řecku se masticha přidává mj. do vín, je oblíbenou žvýkačkou a hraje důležitou roli v řeckých ortodoxních kostelích. Při vykuřování se line z mastixu bílý kouř s příjemnou pryskyřičnou vůní, připomínající kadidlo.
