Víte, co se děje s vaším odpadem?

Podle nedávných průzkumů se lidé v Česku ve třídění zlepšují, což je sice dobrá zpráva, ale třídění samotné není až tak černobílé. Poté, co hodíte plastový odpad do popelnice na plasty, bude převezen do třídírny. Pracovníci ve třídírnách musí všechen přivezený plastový odpad prozkoumat a důkladně roztřídit podle barvy i druhu plastu. Nicméně druhů plastů jsou lidé v třídírnách schopni rozlišit jen málo, a tak je zbylý plastový odpad pro recyklaci nevhodný a následně míří do spaloven nebo slouží pro výrobu alternativního paliva do cementáren. Nově se plasty nesmí ukládat na skládky, což mělo mít za efekt větší recyklaci. Nicméně jediný efekt potom je, že se větší procento plastů pálí ve spalovnách, což znečišťuje ovzduší a životní prostředí víc než skládky. Alarmující navíc je, že množství nerecyklovatelného plastu se pohybuje někde mezi 1/2 až 2/3 veškerého plastového odpadu. 

Hrozba jménem igelitové sáčky

Plastové neboli mikrotenové sáčky používáme dnes a denně. Kdyby člověk zkusil spočítat, kolik sáčků použije jen během obyčejných nákupů například za týden, číslo bude asi docela hrozivé. I když si řekneme, že je to přece malá plastová položka, je ve finále mnohem nebezpečnější, než si myslíme. Nad tímto "lehkým" plastovým odpadem se totiž vznáší velká hrozba - může uletět. A i když to může znít směšně, je to poměrně závažné. Protože plasty se do vod a moří nemusí dostávat pouze tak, že je tam vysype nákladní auto. Stává se totiž i to, že igelitové tašky, sáčky a další "lehké" obaly a odpadky prostě odletí a vítr nebo déšť je spláchne do nejbližšího kanálu, řeky či stoky, odkud se dostanou až do moře. Není tedy zas tak překvapivé, že majoritu plastového odpadu v mořích tvoří jednorázové obaly. V moři jsou ale mnohem větší hrozbou než "větší" plastové odpadky, protože právě z tašek a sáčků se rychleji uvolňují takzvané mikroplasty potažmo nanoplasty, které čističky vod nejsou schopné 100% odfiltrovat. To má pak za důsledek to, že s nimi přijdou do styku vodní živočichové, kteří je nevědomky konzumují a které konzumují lidé. 

Dá se s tím něco dělat?

Asi Vás úplně nepotěší odpověď NE. Fakt je, že úplně vyčistit oceán od plastů nelze. Co ale změnit lze, je náš přístup k nakládání s plastem. Potřebuji tolik plastu každý den? Musím si několikrát do měsíce nebo dokonce do týdne objednávat jídlo v jednorázových krabičkách? Musím v obchodě dávat každé jablko zvlášť do igelitového pytlíku? Protože pokud již způsobené škody nemůžeme napravit, můžeme alespoň přispět ke zpomalení eskalace znečišťování. Neobjednávat si jídlo v jednorázových obalech, ale pokud na něco dobrého dostanu chuť, dojít si s vlastní nádobou do oblíbeného podniku. Ovoce a zeleninu jde přece nabrat i do textilního sáčku. Nakupovat se dá i v bezobalových obchodech, kam si můžete přinést vlastní nádoby, které můžete používat opakovaně. V dnešní době existuje tolik různých alternativ, jak se chovat šetrněji k přírodě, ale bohužel jen málo lidí si to skutečně bere za své a něco dělá.