Už řadu let se obklopuje pouze přírodními vůněmi. A je tak zdárným příkladem toho, jak dokážou zharmonizovat duši i tělo. Setkání s lektorkou kurzů BiOOO Akademie Markétou Filipovou člověka povznese jako to nejpříjemnější aroma. Své zkušenosti, rady a cit pro vůně předává v kurzu výroby vlastního osobního parfému - Parfémová laboratoř.
Vůně mám spojené se vzpomínkami a pocity
Čím je vám vůně?
Pro mě jsou vůně součást života a naděje.
Jakou vám dávají naději?
Dávají nám krásu, která pro mě znamená naději. Přinášejí nám něco, co v našich životech často chybí. Jsme zahlceni povinnostmi, starostmi… A vůně polidšťují, vnášejí do života rozměr krásy podobně jako výtvarné umění nebo hudba.
Co se vám jako první vybaví, když se řekne vůně?
Vůně mám spojené se vzpomínkami a pocity. Vybaví se mi dětství, lípa před naším domem, zážitky z cest, různé situace. To jsou krásné přínosy vůní, které nás povznášejí, rozvíjejí. Ale vůně můžeme mít spojené i s méně pozitivními zážitky, které se vážou například k nepěkným místům či nepříjemných situacím. Například se nám vybaví vůně nemocnice, ordinace u zubaře apod.
A je to tedy stále vůně?
Záleží, jak ji vnímáme. Protože vůně nemusí být jen krása. Je to vlastnost květin, předmětů a dalších věcí vydávat aromatické spektrum informací, které vnímáme. Náš čich ho ohodnotí, jestli je pozitivní nebo negativní.
A dá se s těmi negativními pracovat?
Ideální je se jim vyhýbat. Čím více kultivujeme čich, tím více jsme schopni detekovat vůně, které jsou pro nás pozitivní. Když se jimi obklopujeme, tak se rozvíjíme jako třeba plátno, na kterém se rozkládá obraz. Ale když jsme vystavování vůním, které vnímáme jako zápach, a to může být třeba i silná vůně v kanceláři nebo příliš intenzivní parfém, tak se spíše stahujeme a zavíráme.
Zmínila jste kultivování čichu. Dá se tedy čich vytříbit?
Dá. je to podobné jako s chutí. Someliéři cíleně rozvíjejí své chuťové vjemy a stejně se dá trénovat čich. V naší Škole čichu, kterou provozujeme s kolegyní, s účastníky kurzů očicháváme různé věci. Lidem dáváme čichové testy, kdy čichají, aniž by tušili, co to je. My je necháváme, ať na to reagují. Nebo můžete čichat jednu vonnou látku, třeba růži, v dvaceti různých podobách a zkoušet, která je která. Nebo rozeznávat intenzitu od nejslabší k nejsilnější. Trénovat se dá jakkoliv.
Jak jsou na tom Češi s čichem?
Moc dobře ne. Snažíme se čich Čechů pozvedat. V naší syntetické, rychlé společnosti jsme většinou čichově otupělí. Sice něco cítíme, jakž takž víme, co cítíme, ale už to nedokážeme pojmenovat. Neumíme vybrat, co nás povzbuzuje, rozvíjí, často na sobě nosíme vůně automaticky, přitom kolikrát ani nevíme, jestli nám to skutečně voní. S čichem se dá pracovat a každému bych to doporučila.
Existují nějaké módní trendy?
Trendem je, že se lidé v Čechách začínají o vůně zajímat. Máme zde velké množství aromaterapeutů, lidé se vracejí k přírodním vůním a chtějí je. Už jsou přehlceni komerčními parfémy z typických parfumerií. Hodně velký trend jsou parfémy s příběhem. Lidé si chtějí vyrábět sami a dávají přednost přírodě. Zajímají se, odkud co pochází. Trendy se střídají podle období. Na jaře a v létě převládají citrusy, svěžejší a květinové vůně, v zimě se pak do popředí dostávají zahřívací kořeněné vůně.
Jaká je vaše nejoblíbenější vůně?
Já miluju vanilku a ambru.
Mají se střídat parfémy?
Záleží na nositeli. Výběr vůní odráží naši osobnost. Většinou nám čich otupují pronikavé a hodně silné vůně. To je, jako by nám do uší zařvala silná hudba. Ale když člověk dlouhodobě používá oblíbený parfém, většinou ho cítí a smysly mu neotupí. Vnímáme ho ale trochu jinak než prvním přivonění. Už se stane naší součástí.
Vy sama tvoříte parfémy. Kde čerpáte inspiraci?
Většinou za tím stojí nějaké hnutí, silný pocit. Následkem toho si chci vytvořit vůni, která by ten pocit odrážela. Takhle vznikl například Mír. Byla jsem špatná z války na Ukrajině a chtěla jsem si namíchat vůni, která mi navodí harmonii. Je v ní obsažena právě ambra a vanilka. Evokují ve mně spokojenost, pocit štěstí. Používám ji a opravdu se mi ulevilo. Takhle se vůně dají nakódovat. Nejen aby nám voněly, ale aby nás dostaly do harmonie.
Co pro vás znamená parfém?
Vůni, s kterou si její tvůrce dal práci, vložil do ní nějaký příběh. Víc než značka mě osloví konkrétní receptura. Než bych se zaměřovala na známou značku, tak spíše vybírám ingredience a jdu za tím, jaké emoce ve mně vůně vyvolá.
Kudy vedla vaše cesta k parfémům?
Měla jsem je ráda odmalinka. Vyrostla jsem pod Vyšehradem, otrhávala jsem šeříky, akáty, růže, vše, co tam rostlo. Odjakživa na mě působily čichové vjemy, příjemné i nepříjemné. Patnáct let jsem pracovala jako zdravotní sestra. To je práce, která sama o sobě moc nevoní. A v té době jsem začala vyhledávat, jak bych mohla aktivně pracovat s vůní v rámci této profese, abych to zpříjemnila pacientům i kolegyním sestřičkám. Začala jsem se více zajímat o aroma oleje, některé druhy mazání apod. Do nemocnice jsem tedy přinesla vůně. Následně jsem vůním propadala hlouběji a hlouběji, absolvovala jsem kurzy, až jsem lékařské prostředí opustila a začala spolupracovat se Školou čichu.
O vůních hovoříte s takovým respektem a pokorou. Cestujete za vůněmi?
Ano, ráda. Krásná cesta byla do Francie, do světové metropole parfémů, kde jsou několik set let staré parfumerie. Ty zážitky byly opravdu krásně voňavé. Mám ráda levanduli, Provence. Na Francii je zajímavé, že tam voní jasmíny, pomerančové květy, pinie.
Zajímáte se o přírodní vůně. Dostává se to přírodno i do dalších oblastí vašeho života?
Ano, chodím i v přírodních materiálech, jako je len, bavlna apod. Vlasy si několik let barvím přírodními barvami, laky na nehty používám jen ty, které neobsahují třináct nejhorších složek. Stravuji se vcelku běžně. Moc nejím maso, ale protože mi nechutná. Nejsem extrémně vyhraněná. Když jdu na návštěvu určitě neprudím, že něco nejím.
Nakupujete i v Biooo?
Velmi ráda. Barvy na vlasy, přírodní kosmetiku. Oblíbila jsem si značku Madára, což je příjemná přírodní kosmetika ze severských zemí. Mají veganskou řadu, která mi nádherně voní.