zdroj: biooo.cz - Mája Ráblová
Bylinky, jež jsou předmětem fytoterapie, nám naše Matka příroda ze svého lůna nabízela od nepaměti, jsou tu pro nás neustále, jen je zapotřebí tuto skutečnost odhalit. Lidské tělo je rovněž z přírody, a proto bychom se měli, pokud onemocníme, uzdravovat především přírodními prostředky.
Slovo fytoterapie pochází z řeckých slov fyton, což znamená rostlina a therapeuein ve smyslu pečovat, léčit. Název fytoterapie, někdy se používá též výraz herbalismus, vlastně znamená využívání léčivé síly rostlin. S termínem fytoterapie přišel francouzský lékař Henri Leclerc (1870-1955), který publikoval řadu článků o účincích a využití bylin zejména v prestižním lékařském časopisu La Presse Medicale. Avšak teprve ve 2. polovině 20. století se fytoterapie zařadila mezi vědecké obory, podobně jako jsou hydroterapie, elektroterapie a dokonce i chemoterapie. Od doby starověku však fytoterapie ušla dlouhou a poměrně trnitou cestu.
Ve své podstatě se jedná o nejstarší alternativní terapii mající svůj základ v evropských a řecko-římských tradicích a spojených se jmény významných lékařů, jakými byli řecký lékař, lékárník a botanik Pedanius Dioscorides, autor pětidílné encyklopedie o bylinném lékařství De Materia Medica, Hippokrates, nejslavnější lékař starověku a otec medicíny, Galén, jeden z nejznámějších lékařů starověku a významný filozof, jenž byl dvorním lékařem římského císaře Marka Aurelia, Paracelsus, významný rakouský alchymista, astrolog a lékař a Svatá Hildegarda z Bingenu, německá lékařka, přírodovědkyně, spisovatelka, křesťanská mystička a abatyše. Ovšem bylinářskou medicínou se zabýval i egyptský architekt, kněz, věštec, mudrc, lékař, velkovezír a vysoce postavený hodnostář faraona Džosera, Imhotep, který byl v pozdější době uctíván jako bůh Asklépios.
Termínem fytoterapeut je na západě označován člověk znalý bylin, jejich působení, účinnosti a bezpečnosti. Je to vlastně moderní bylinář. U nás se tito jedinci dosud nazývají bylináři, bylinkáři či fytoterapeuty. Mnozí alopatičtí lékaři mají k fytoterapii a jiným příbuzným oborům přírodního původu dost často jen postoj plný pohrdání a nazývají ji lidovým léčitelstvím. Ovšem úkolem současné vědy je naopak uhájit, očistit a zachovat tento klenot lidové moudrosti, zbavit ji mystických a šarlatánských nánosů a poté ji uvést do kontextu moderní medicíny. Myslíte si, že se to podaří? Bude někdy oficiální medicína akceptovat zkušenost a prozíravost vycházející z přírody i duchovní podstaty a na vědomé úrovni spolupracovat s přírodní medicínou, která je známa po staletí? Dočkáme se někdy tohoto zázračného úkazu?
Přejít na sekci článku:
Herbalismus a dokonalé fungování lidského těla
zdroj: biooo.cz - Mája Ráblová
Fytoterapie, herbalismus či chcete-li bylinná (herbální) medicína je ve své hlubší podstatě vědeckým oborem, který studuje a využívá přírodních prostředků k léčbě různých onemocnění. V dnešní době ji využívá řada lékařů a naturopatů v Německu, mnoha zemích Evropy, ve Spojených státech amerických, na Novém Zélandu a v Austrálii.
Fytoterapie vychází z předpokladu, že byliny jsou potřebné pro člověka proto, že díky svým obsahovým látkám mají příznivý vliv na jednotlivé orgány lidského těla, napomáhají je udržovat v rovnováze, aby mohly naplno plnit své funkce. Léčivé rostliny mají tedy schopnost účinně působit na činnost orgánů a tkání v našem organismu. Jde o komplexní živé organismy obsahující velké množství prvků a substancí, jež mají blahodárný vliv na jednotlivé části a systémy lidského těla. Pokud to jde, je nejvhodnější využívat celou rostlinu, protože tím dostáváme do svého organismu celý komplex terapeutických látek, což minimalizuje riziko vedlejších účinků. Mnoho dnešních moderních léků je odvozeno z přírodních látek, které se nacházejí v rostlinách. V případě syntetických látek je však velkou nevýhodou užívat jen jednu jejich izolovanou složku, neboť se tak více uplatňují vedlejší účinky a dost často je potřeba brát ještě další přípravek v chemické podobě.
Naše tělo je dokonale propracovaný systém tvořený celou řadou důležitých tkání, orgánů apod., které navzájem fungují na základě perfektní shody. Současná moderní medicína však tuto skutečnost neakceptuje. Má tendence tělo rozkládat na jednotlivé elementy, nebere v potaz dokonalou vzájemnou spolupráci těchto složek organismu a není schopna zohlednit souvislosti. Například u člověka, který onemocněl ledvinovou chorobou, bývají dost často postižena i játra, jelikož ledviny nestačí dostatečně filtrovat krev a játra si nevědí rady se zvýšeným množstvím toxinů, které se dostaly do krevního oběhu. Z tohoto důvodu je nanejvýš nutné řešit člověka jako celek, jako originální, především duchovní bytost, jež žije v nějakém prostředí, nějakým způsobem se stravuje, má určitý temperament, povahu, způsob prožívání, předpoklady, ale také předky atd.
Proto je důležité zaměřit se na celostní léčbu, která žádný z těchto faktorů neopomíjí. I využití pouze samotné fytoterapie je jednostranné, protože aby byla úspěšná, musíme při terapii též zohledňovat veškeré spirituální, mentální, emocionální a fyzické předpoklady každého člověka. Ostatně už otec medicíny Hippokratés, když pravil, že: "Lékař léčí a příroda uzdravuje," nebyl daleko od pravdy. Jestliže se tedy chcete doopravdy uzdravit, pokuste se nedopovat své tělo chemií, ale prostředky, které nám příroda neustále předkládá. Bylinky jsou tím nejlepším a nejvhodnějším nástrojem, který nám může pomoci odstranit skutečné příčiny choroby, úplně se uzdravit a v důsledku toho se přiblížit k ideálu vlastního zdraví.
