BARBORA SEIDLOVÁ: Nejlepší kosmetikou je les

Tak to je pro mne těžká otázka. Mám od dětství selektivní paměť. Zjistila jsem, že si spoustu věcí nepamatuju! Jednoduše jsem je doslova “vyhodila z hlavy”. Takže jsem ty maléry někde vytratila a mám pocit, že jsem žádné neměla. Ani mi to nechybí, protože jsem přesvědčená, že když si člověk táhne potíže a špatné pocity z minulosti s sebou, nic moc dobrého ho nepotkává. Jako by v sobě měl magnet, který přitahuje další a další nepříjemnosti. Takže jsem za tenhle dar v podobě selektivní paměti vděčná a taky jsem vděčná za opravdové přátele, kteří mi žádné maléry nepřipomínají a netahají mě zpět do toho, co už je pryč.

To je skvělý přístup k pozitivnímu životu.
Znáte ty řeči, které vás zrovna nepodpoří, typu : „Jé, ty děláš tohle? Ale vzpomeň si, jak jsi tenkrát dopadla!” Jenomže tenkrát, bylo tenkrát! Všichni se měníme, učíme, zrajeme. Nejsme nikdy stejní jako před pár vteřinami. Díky tomu se mohu každé ráno rozhodnout, co vlastně chci, kde a s kým chci být a jak ho prožiju. Nutí mě to žít v přítomnosti. No a ty hezké věci si ráda ponechávám, i když jsem si vědoma, že ani na těch nemusím lpět. Jen za ně pociťuji vděčnost.

Za co jste vděčná?
Většinou, když si začnu vyjmenovávat, co mám a za co jsem skutečně vděčná, nestačím se divit! To, co považujeme za samozřejmost, samozřejmostí rozhodně není. Vlastní postel, ranní káva, voda z kohoutku, blízcí lidé, dobrá knížka, příroda kolem… Nějak potom není čas na čtení a sledování hrůzných zpráv. No, zkuste to někdy, udělat si seznam toho, co právě máte a za co jste vděční, možná vám už taky nezbude prostor na ty “maléry”.

Tou slovní hříčkou o malérech narážím na název vašeho divadla MALÉhRY.
S tím je to podobné. Nevěřím na náhody. A tak není náhoda, že jsme se s Nikolou a Danielou Zbytovskými (také na fotkách, pozn. red) setkaly. Nebyl to kalkul ani plán, prostě společné tvoření se nám „přihodilo”. Věřím tomu, že stejně naladění lidé se v životě setkávají, jako by hráli ve stejné tónině, a tak jim to prostě ladí. Nepotřebují spolu soupeřit o to, kdo je lepší a energii použijí na společnou tvorbu. Je těžké odpovídat na otázky, proč jsme víc jak dvacet let spolu, jestli si závidíme, hádáme se… Prožily jsme toho s holkami hodně a náš pracovní i soukromý život se prolíná. Nehledejte v tom nic zvláštního. Prostě se máme rády.

Máte ráda malé věci? Opět narážím na název divadla.
No jasně! Malé i velké!
 

Jak je vlastně divadlo staré? Nebo mladé?
Ani se nedopočítám. Založila ho kdysi Daniela jako divadlo jednoho herce. My s Nikolou jsme se k ní přidaly, už když jsme studovaly na brněnské Konzervatoři. Nedokážu říct přesný termín… Vplula jsem do toho a ztratila se v tvorbě, která mě naplňuje. Tu možnost tvořit považuji za velkou radost! 

Vy sama jste překročila čtyřicítku. Ale člověk by vám hádal dvacet.Je to právě způsobem myšlení, nebo za tím stojí kosmetika?
Pomáhaji mi především myšlenky. To je ta nejdůležitější „kosmetika”. Myšlenky, pocity a zaměření pozornosti. Ale je to příjemná „hračka”, tak se ráda někdy všemi těmi vůněmi, krémy a přípravky nechám okouzlovat. Ale přiznám se, že ne zase tak moc, protože za nejlepší kosmetiku považuji les, přírodu, klidný spánek a dobrou náladu! Ale je pravda, že v bylinkách, květinách a přírodních esencích ten dotek přírody je, tak proč si takovou kosmetiku neužít!

Podle čeho vybíráte? Je pro vás důležité složení?
To složení pro mně důležité je a jinou kosmetiku než přírodní vlastně nepoužívám.

Máte u nás v obchodě nějaké oblíbené produkty?
Ano! Miluji éterické oleje a těch je u vás velký výběr. A taky květinové vody Purity Vision, často je používám místo krému na obličej. Objevila jsem u vás pro mně naprostou jedničku na mé vlnité vlasy- bezoplachový kondicioner s moringou od laSaponaria, pro ten se pravidelně vracím. A taky řasenku, která mi vyhovuje od Annemarie Börlind…

A jak jste na tom se stravou?
Domnívám se, že prvotně je všechno v tom, co máme v hlavě. Pokud jsme přesvědčení, že nám něco ublíží, nebo podlehneme mediální masáži a začneme si o dané potravině něco myslet, tak si to jednoduše hezky vytvoříme! Když jsme v klidu a posloucháme ten tichý požadavek těla, jsou i naše chutě sladěné s naší myslí. Nemáme chuť na něco, co nám škodí. A současně i když občas sníme něco, o čem se tvrdí, že je to nezdravé, tak nám to neublíží. Nejsem žádný fanatik, jen se řídím svými potřebami. Přirozeně inklinuji k rostlinné stravě, v mém jídelníčku je tedy zelenina, ovoce, boby, cereálie, bylinky a když jsem vyčerpaná, zaručeně mě ze všeho nejvíc postaví na nohy špagety s rajčatovou omáčkou  (spaghetti all pomodoro).

Kde nakupujete potraviny? Řešíte jejich původ?
Ráda si zajedu nakoupit zeleninu přímo do zahradnictví, skleníku, nebo pro pečivo tam, kde pečou vlastní chleba. Baví mě lokální produkty a taky lidé, kteří je vyrábějí. Je to osobní, konkrétní sdílení mezi těmi, kteří v dané lokalitě žijí a mohu tak podpořit vytváření komunity těch, kteří si vyměňují své služby. Je to takový krok k soběstačnosti a osvobození se od naprosté závislosti na obrovských řetězcích s potravinami. 

Práce herečky přitom zrovna zdravému životnímu stylu moc nepřeje. Jak to řešíte na cestách?
To je předsudek! Nemohu mluvit za ostatní herce. Každý to máme jinak. Já jsem právě proto zvolila svobodné povolání a autorské divadlo. Spolurozhoduji tedy o všem, co budeme dělat, o termínech a náplni dnů. Dáváme si s kolegyněmi dobrý pozor, abychom měly stále energii na předávání divákům. To je pro mne osobně posláním herce, předávat radost, naději a spojovat lidi. Takže tu pohodu a radost musím především mít v sobě, aby bylo co rozdávat! Mám při své práci tedy spoustu času na pohyb v přírodě, četbu, rozjímání… Když vyrážíme na divadelní zájezdy, vozíme s sebou v autě krom doma připravených záchranných skleniček s jídlem i pohorky. Někteří pořadatelé už mají pro nás nachystanou mapku a tipy, kam v jejich kraji vyrazit! Díky tomu poznáváme krásy naší domoviny a dostáváme se do míst, kam bychom jen tak nevyrazily. Setkáváme se s úžasnými lidmi a tak nevěnujeme pozornost tomu, co se nám ledaskdo snaží nabulíkovat - tedy, že lidé jsou čím dál horší. Není to tak!

Co vás kromě divadla aktuálně zaměstnává?

Ve svobodném povolání je to jako na houpačce! Kromě hraní inscenací máme i literární salóny, čtení z knih, které jsme vydaly. Jezdíme po knihovnách, setkáváme se se čtenáři. MALÉhRY nejsou jen divadlo. Občas děláme něco z naší tvorby pro rozhlas a televizi. A krom toho přijmu někdy nějakou filmovou nabídku. A hlavně jsem se rozhodla žít a ten život přinášet do všeho, co dělám! Nakonec i ten život si tvoříme sami a to už je opravdu náplň na celé dny, od rána do večera, od večera do rána!