Přejít na sekci článku:
Západní nebo čínská fytoterapie?
zdroj: biooo.cz - Mája Ráblová
V naší zemi a v evropských státech je aplikována západní fytoterapie, k níž se využívá bylin především z našeho podnebního pásma nebo blízkých oblastí. Samozřejmě, že v dnešní době už jsou i u nás v terapiích zapojeny přírodní preparáty i z jiných pásem. Ovšem poměrně vysoký počet léčitelů se přiklání k tomu, že stejně jako bychom měli jíst potraviny z našeho pásma, tak bychom měli i užívat především naše bylinky. Záleží na přesnosti diagnostiky, která zase perfektně funguje v tradiční čínské medicíně (TČM).
V rámci TČM existují 2 základní směry terapie, a to akupunktura a fytoterapie. Byliny bývají používány tradičně tehdy, když neuspějí předtím praktikované metody, např. změny ve stravování (dietetika), masáž (tuina), pohyb (čchi-kung, tai-či) a meditace. V čínské medicíně se kromě bylin do léčby zapojují minerály, skořápky, dokonce i hmyzí a zvířecí složky, jako např. roh nosorožce, medvědí žlučník, kosti sibiřského tygra apod. Každá bylina i další složka mají svou vlastní energii vedoucí k uzdravení, která musí být v souladu s energií nemocného a podává se na základě energetického působení - podle čchi a krve. Aby se mohly předepsat čínské byliny, je zapotřebí určit přesnou diagnózu. Jejich podávání je zcela individuální. Pro označení čínských léčivých látek se využívá označení jao.
Čínká fytoterapie je naprosto odlišná od té západní. Sleduje se kvalita energie byliny, zda zahřívá nebo ochlazuje. Podle povahy se pak rozdělují rostlinná terapeutika na horké, chladné, vlhké (svěží) a suché (teplé). K horkým patří např. zázvor, pepř a skořice, k chladným kostival, divizna či jitrocel, k vlhkým se počítá máta, tykev, popř. meloun a k suchým náleží řepík, vlašský ořech či kozlík.
Byliny jsou rovněž přiřazovány podle chuti do systému Pěti základních prvků: Kyselá spadající pod element Dřeva (šípky, plod klanoprašky čínské, rakytníku či černého jeřábu), svírá a stahuje, hořká chuť náležející prvku Oheň (oddenek puškvorce, reveně, kořen hořce, list vachty, nať ožanky kalamandry či květ protěže písečné) vysušuje nadměrnou vlhkost, rozptyluje oheň a zvyšuje jin, ostrá, pikantní chuť přináleží prvku Kov (zázvor, máta) a rozptyluje a podporuje proudění energie, sladká patřící elementu Země (lékořice, stévie, šalvěj) posiluje orgány sleziny a slinivky, vyživuje, utišuje bolest a slaná chuť spadající do ranku Vody (mořské řasy, některé houby) zvlhčuje, změkčuje a podporuje klesání.
Při čínské fytoterapii je též důležitý pohyb a směr energie. Záleží na tom, do které části těla nebo orgánu energie teče, zda je tedy vzestupná či sestupná, dále zda vede směrem ven (vede k vylučování a rozptylování jin - podporuje ho sladké a pikantní a teplé a hořké) a či dovnitř. Pohyb směrem dolů dovnitř je jangový, který je spojen se vstřebáváním a vymizením vlhkosti. Tento pohyb je podporován chutí hořkou, slanou a kyselou.
Bylinky v čínské fytoterapii se rovněž připravují a užívají ve formě odvarů a tablet, ale také v podobě prášku, kuliček, lisovaných pilulek či granulátu.
