zdroj: wikipedia.org
O lišejníku islandském neboli pukléřce jsem se dozvěděla od známé, která mému partnerovi doporučila výborně fungující čaj proti suchému a dráždivému kašli. Kromě islandského mechu, jak se této starodávné rostlině též říká, obsahuje ještě květ divizny a yzop.
Pukléřka islandská, latinsky Cetraria islandica, je vytrvalá rostlina z čeledi terčovkovitých (Parmeliaceae). Dorůstá do výšky 7,5-10 centimetrů. Islandský lišejník je reprezentantem symbiózy dvou odlišných organismů, a to zelené řasy či sinice a houby. Toto spojení je pro oba organismy vzájemně výhodné. Je to z toho důvodu, že zelené řasy jsou schopné fotosyntézy, při níž vznikají jednoduché cukry, které si houby samy neumějí vytvořit a mohou je využívat. Houba zase dokáže ochránit před nadměrným slunečním zářením a pohlcovat vodu, jež je pro fotosyntézu nepostradatelná. Lišejníkům se daří v čistém prostředí, a proto se jimi v tomto ohledu můžeme spolehlivě řídit.
Pukléřka islandská je jedním z poměrně známých a významných druhů lišejníků olivově zelené, někdy šedivé až bílé barvy se středně rozvětvenou, dužnatou keříčkovitou stélkou. Její jednotlivé větve jsou rýhované nebo stočené do trubiček. Lišejník islandský roste hlavně v oblasti severské tundry, v severní a střední Evropě, ale i v Asii. U nás se nachází v čistém prostředí, v suchých jehličnatých lesích, v příkopech, na pastvinách, na mechem obrostlých balvanech a skalách i v horách. Po celý rok se sbírá celá suchá stélka.
Lidové názvy pro pukléřku jsou islandský lišejník, islandský mech, plicník či plicní lišejník, ucpávka, stromový mech, důlkatec nebo mšina. Další přízvisko „islandská“ svědčí o tom, že pro obyvatele Islandu hrála významnou roli. Fungovala totiž podobným způsobem jako u nás obilí, používala se v kaších či jako příměs mouky v pečivu. Ze samotné pukléřky se dokonce připravovala mouka, z níž se nejčastěji ve směsi s dalšími druhy obilí peklo běžné ale i vánoční pečivo. Využívala se i jako slané dochucovadlo či náhražka nedostatkové soli při konzervaci masa. Z pukléřky islandské se také kvašením připravuje oblíbený tradiční nakyslý nápoj, jenž se před konzumací ředí vodou. Mimo jiného tvoří lišejník významnou složku potravy sobů.
Přejít na sekci článku:
Jaké látky pukléřka obsahuje a na co působí?
zdroj: wikipedia.org
Pukléřka islandská obsahuje tzv. membránový sliz tvořený polysacharidem licheninem a hořkými látkami, lišejníkovými kyselinami - cetrarovou, fumaroprotocetrarovou, protolichesterovou, uzninovou apod., kterých se v rostlině nachází kolem 2 %. V pukléřce jsou dále obsaženy pektin, enzymy, barviva, minerální soli, jód, vitamin A a některé vitaminy skupiny B, zejména B1. Pro své obsahové látky je pukléřka islandská velmi významnou léčivou rostlinou.
Pukléřka islandská je tradiční léčivou bylinou v severských zemích, velké popularitě se těší, samozřejmě, především na Islandu. Od 18. století můžeme tuto zajímavou a prospěšnou rostlinu objevit v četných evropských lékopisech. Pukléřska islandská se v lidovém léčitelství používá již po staletí. Vedle lichořeřišnice je dalším vynikajícím antibiotikem s antibakteriálními a antivirovými vlastnostmi. Zabírá při bolestech v krku a začínající angíně, zánětech v ústech, hltanu a v oblasti trávicí soustavy. Čaj připravený z pukléřky se doporučuje pít při průjmech, zánětech žaludku i střev, nechutenství, při jaterních nemocech či na zmírnění žaludečních vředů. Pukléřka islandská podporuje trávení a vstřebávání živin. Nejčastěji je využívána v případě nachlazení, zejména při suchém a dráždivém kašli, zahlenění, ale též při astmatu a tuberkulóze. Přidává se do pastilek nebo sirupu na suchý kašel a bolesti v krku. Lišejník se rovněž užívá při onemocněních močového měchýře a ledvin. Působí jako tonikum a celkově posiluje organismus. Díky obsahu organicky vázaného jódu rostlina působí na harmonizaci štítné žlázy. Na základě různých studií se zjistilo, že zabraňuje šíření viru HIV a dokáže též účinně eliminovat bakterii Helicobacter pylori.
Z pukléřky se připravuje macerát, odvar, čaj, bylinný balzám a tinktura. Odvar z pukléřky se dá použít zevně k ošetření hnisavých ran, popálenin či vředů. Ve Francii se z lišejníku získává extrakt používaný při výrobě parfémů. Kromě jiných bylin se přidává extrakt z pukléřky do bioinformačních zubních past. V terapeutických dávkách není pukléřka toxická a nemá žádné vedlejší účinky. V případě předávkování může dojít k podráždění trávicího ústrojí, popř. k průjmu.
