Svátky světla podle starých Keltů

Svátky světla podle starých Keltůzdroj: unsplash.com

V dnešní době už asi většina lidí neví, kde jsou kořeny některých svátků, které dosud oslavujeme. Křesťanství se snažilo vymýtit uctívání původních božstev, mýtů i démonů a s tím samozřejmě spojené lidové oslavy, rituály a někdy i pověry. Avšak zlikvidovat veškeré pohanské bohy ani svátky se mu zcela nepodařilo.

Když křesťané přišli na to, že "kacířské" svátky oslavující pohanství a lásku k přírodě úplně nezruší, přizpůsobili je alespoň k obrazu svému, aby zastřeli jejich původní význam. A tak postupem času veškeré záležitosti, jež pramenily v dávném pohanství, nakonec splynuly v jeden jediný koncept křesťanský. Svátků světla je celkem osm a z nich čtyři hlavní se překrývají s oběma slunovraty a rovnodennostmi. Ty další čtyři jsou víceméně přesně v polovině mezi těmito obdobími. Přesto, že keltský Nový rok začíná podle jejich kalendáře 31. října, případně 1. listopadu, kdy se slaví svátek Samhain, u nás Dušičky, začnu “podle našeho” u Imbolcu.

Imbolc - 1. únor

Jméno svátku Imbolc, Imbolg či také Oimelc se dá volně přeložit jako "ovčí mléko". Je to proto, že se tato tekutina stává nepostradatelným symbolem celého období. Někdy se tento čas rovněž nazývá Brigitin den nebo Lá na Feile Bríde. Kolem 1. února už je zřejmé, že slunce se stává silnější, přesto na něj dosud útočí síly temnoty a pokoušejí se o to, aby se jeho vzestup zastavil. S pohanským či keltským Imbolcem se mnohdy ztotožňují křesťanské Hromnice, jež se oslavují 2. února. Imbolc, kdy probíhá doba příprav na první jarní práce symbolicky představuje protějšek Lughnasadu, který je časem sklizně.

Hlavní patronkou Imbolcu je bohyně Brighid, která je vlastně panenským aspektem trojjediné bohyně. Bývá znázorňována v bílých šatech, aby se zdůraznila její nevinnost. Brighid je léčitelkou a zastánkyní všech opuštěných a především je bohyní inspirace a učení. Po celé Evropě jí bylo zasvěceno velké množství studní a léčivých pramenů. Její oblíbenost se nevytratila ani po příchodu křesťanství a mezi svatými se objevila v podobě svaté Brigit z Kildare. Bohyně Brighid je též ochránkyní ovcí, protože v únoru už se rodí první jehňata a poměrně chudý jídelníček po zimě se dá vylepšit ovčím mlékem.

Symbolem bohyně Brighid je Brighidin kříž, který se kdysi vázal z větviček nebo ze slámy a na znamení ochrany se zavěšoval na hlavní dveře od domu. Někdy se tyto kříže zapalovaly a vyhazovaly k nebi, aby podpořily sílu slunce. Při oslavách se zapalovaly svíčky v domech nebo malé ohýnky před domy, což mělo očistný a zároveň ochranný význam. Tou dobu mladé dívky obcházely vesnici s malými slaměnými panenkami oblečenými do bílých šatů a koledovaly pro ně dárky. Též bylo zapotřebí připravit se na zahájení polních prací. V období Imbolcu se prováděl rituál, který měl zajistit přízeň bohů a posvětit půdu a nástroje pro nový roční cyklus. V této době tedy docházelo k vítání prvních náznaků jara, silnějších slunečních paprsků spojeným s probouzejícím se novým životem.

Beltine - 30. duben

Tento svátek, který se v dnešní době slaví v noci z 30. dubna na 1. května, se dá také vyložit jako tzv. předělový oheň či "oheň boha Belena". Beltine jako počátek světlé části roku je protějškem Samhainu, tedy Nového keltského roku. Jaro v této době už vrcholí a lidé si byli vědomi toho, že třeskuté zimy již skončily, ale mohli je očekávat jiná nepříjemná překvapení v podobě letního sucha a podobně.

Proto bylo nezbytně nutné zajistit si přízeň bohů a s tím spojenou magickou ochranu. Z toho důvodu se s nocí o svátku Beltine pojí mnohé rituály. Nejdříve bylo důležité vykonat očistu po zimě a zbavit se všeho zlého. Za tím účelem sloužily posvátné ohně, jež zapalovali po západu slunce druidové v posvátných hájích. Večer se uhasily všechny ohně v domácnostech a znovu se zapalovaly od posvěcených uhlíků očistného ohně. Museli se rovněž očistit lidé, zvířata, osivo i některé potraviny. Dále se musely povzbudit plodivé síly Matky Země a duchů, kteří měli na starost úrodu. Pořádaly se oslavné průvody, v nichž lidé v oblečení v zelené barvy, na hlavách s věncemi z rozkvetlých hlohových větviček nosili tyče ozdobené větvemi ze stálezelených jehličnanů, což bylo symbolem nesmrtelné životní energie. Tento zvyk se uchoval ve formě stavění májů.

Z kopce se podle tradice pouštěla hořící kola, kutálely se beltinové placky nebo koláče, přeskakoval se oheň a dodržovaly se další obyčeje. S příchodem křesťanství však začaly být tyto oslavy pokládany za nečisté reje čarodějnic a vznikly pověry o čarodějných sabatech, které se do dnešní doby dochovaly v podobě "pálení čarodějnic".

Lughnasad - 1. srpen

Někdy bývá Lughnsad též nazýván jako Lunasdal, Lunas duinn či Laa Luanys. V křesťanské tradici se jedná o Lammas. Jedná se v podstatě o svátek boha Lugha, který je patronem slunce, umění a řemesel. Datum oslavy tohoto svátku připadá na období okolo 1. srpna, což je přesná polovina mezi Beltinem a Samhainem. Oslavy trvaly několik dní a jejich hlavním účelem bylo poděkování za dostatek úrody a sklizeň. Současně s tím mělo dojít k obnovení plodivé síly Matky prostřednictvím rituálního sňatku s bohem, čímž se dosáhlo zajištění nového počátku života pro další cyklus. Na závěr tohoto obřadu byl bůh v podobě jeho zástupce obětován, aby tak jeho životní a plodící síla přešla na Matku Zemi.

S touto tradicí obnovy životního cyklu je spojeno uchování posledního dožínkového snopu, v němž byl během zimy uchován duch obilí. Tento snop býval např. tvarován jako ženská postava a říkalo se mu Baba, což byla opět připomínka třetího aspektu trojjediné bohyně. Obilí z posledního snopu mělo velkou magickou sílu, a proto se přimíchávalo do osiva na příští rok, aby se novému "obyčejnému" obilí předalo požehnání obilného ducha a lépe rostlo. Někdy se z části tohoto posvátného obilí upekl první nový chléb, jenž se rozděloval mezi lid. Také věnce z obilných klasů jako symboly plodnosti a hojnosti se používaly k výzdobě domů, aby i jejich obyvatelé přijali tyto vlastnosti.

Lughnasad byl časem soutěžení v různých oblastech, ale také obdobím svateb. Druid během obřadu svázal ruce novomanželů stužkou, jež symbolizovala jejich spojení. Především byl však Lughnasad velkou společenskou událostí. Během svátku se nesměla projevovat jakákoli nevraživost či násilí. Navíc byla účast na tomto svátku víceméně "povinná", ale kdo by se chtěl vyhnout setkání s přáteli a vyslechnout napínavé vyprávění bardů. Pokud však někdo takový byl, podle tradice mu hrozilo neštěstí.

Samhain - 1. listopadu

Tento keltský svátek bývá někdy též nazýván jako Samuin, Samain, Samoinos, což je všechno odvozeno od slova "sam-fuin" ve smyslu "konec léta". Jedná se o důležitý předěl, protože v tomto období zase začíná temná polovina roku. V anglosaské tradici se tento svátek zachoval jako Halloween či Večer všech svatých. V naší kultuře na tradici Samhainu navazují Dušičky.

V období Samhainu dochází vlastně k překrytí hranic mezi naším světem a zásvětím. V tuto dobu se lidem mohou zjevovat různé přírodní bytosti, skřítkové, víly a podobně. Také se vracejí zemřelí předkové, aby navštívili své rodiny a přátele. Z toho důvodu se u domů zapalovaly ohně a rozsvěcovaly svíčky, aby tito duchové našli cestu domů a mohli se ohřát. Na oslavu předků se konaly opulentní hostiny, při nichž se část pokrmů odkládala pro zemřelé, aby si i oni mohli jednou za rok připomenout pozemský život.

Přesto, že byli předkové vítáni, na obranu před strachem ze záhrobí se dělala spousta ochranných opatření, jako např. rozvěšování snítek cesmíny nebo vykuřování sporýšem. Ve Skotsku a Bretani se zachovaly tradiční průvody, jichž se účastní lidé v rituálních maskách připomínajících symboliku dvou vzájemně se prolínajících světů. Samhain představuje smrt všeho starého, tedy i slunečního boha, jenž ukončil období vlády a po smrti je vhozen do magického kotle Caillleah, aby mohlo později dojít k jeho znovuzrození. Babice Cailleah je principem, který vládne třetí třetině ročního cyklu a symbolizuje stáří, smrt, ale též nový počátek. V tomto čase je třeba se připravit na nadcházející zimu. Očistný oheň se zapaloval po uhašení všech ohňů ve vesnici a teprve od něj mohli lidé zažehnout ohně ve svých domovech.

Jak se vám článek líbil?